2011
Teritoriální chování u netopýrů
ŠVAŘÍČKOVÁ, Jana a Tomáš BARTONIČKAZákladní údaje
Originální název
Teritoriální chování u netopýrů
Název česky
Teritoriální chování u netopýrů
Název anglicky
xxx
Autoři
ŠVAŘÍČKOVÁ, Jana a Tomáš BARTONIČKA
Vydání
Zoologické dny 2011 Brno, 2011
Další údaje
Typ výsledku
Konferenční abstrakt
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizační jednotka
Přírodovědecká fakulta
ISBN
978-80-87189-09-2
Změněno: 21. 2. 2011 18:42, doc. Mgr. Tomáš Bartonička, Ph.D.
V originále
Význam úkrytů pro netopýry byl již mnohokrát zmiňován v souvislosti s jejich sociálně – informační rolí. Způsoby lokalizace využívaných nebo nových úkrytů však nejsou doposud zcela objasněny. Naslouchání hlasům z úkrytu však obecně patří k nejvýznamnějším podnětům k identifikaci obsazených úkrytů. Schopnost identifikovat obsazený specifický úkryt byla experimentálně testována pomocí playbacku. V blízkosti kolonie netopýra nejmenšího (Pipistrellus pygmaeus) byla umístěna napodobenina úkrytu s reproduktorem. Z něj jsme přehrávali hlasy jedinců z vlastní reprodukční kolonie, z jiné druhově specifické kolonie, z kolonie n. hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus) a netopýra rezavého (Nyctalus noctula) a kontrolní šum. Reakce prolétávajících netopýrů jsme zaznamenávali kamerou. Zvuková odpověď byla nahrávána pomocí systému Avisoft-SASLab Pro. V okolí reproduktoru létali až na výjimky n. nejmenší z blízké kolonie. Nejvíce reagovali na zvuky n. hvízdavých (74,1%), méně pak na hlasy pocházející z jejich vlastní kolonie (24,4%). Na zvuky jedinců stejného druhu z jim neznámé kolonie reagovali zcela minimálně (0,4%), stejně jako na kontrolní hlasy n. rezavých (0,4%) a šum (0,8%). Experimenty ukázaly, že netopýři dovedou pomocí naslouchání spolehlivě identifikovat známý druhově specifický úkryt. Vysoká pozitivní reakce na hlasy kryptického druhu n. hvízdavého může souviset s teritoriálním chováním v blízkosti kolonie. Výzkum byl finančně podpořen výzkumným záměrem MSM0021622416.
Česky
Význam úkrytů pro netopýry byl již mnohokrát zmiňován v souvislosti s jejich sociálně – informační rolí. Způsoby lokalizace využívaných nebo nových úkrytů však nejsou doposud zcela objasněny. Naslouchání hlasům z úkrytu však obecně patří k nejvýznamnějším podnětům k identifikaci obsazených úkrytů. Schopnost identifikovat obsazený specifický úkryt byla experimentálně testována pomocí playbacku. V blízkosti kolonie netopýra nejmenšího (Pipistrellus pygmaeus) byla umístěna napodobenina úkrytu s reproduktorem. Z něj jsme přehrávali hlasy jedinců z vlastní reprodukční kolonie, z jiné druhově specifické kolonie, z kolonie n. hvízdavého (Pipistrellus pipistrellus) a netopýra rezavého (Nyctalus noctula) a kontrolní šum. Reakce prolétávajících netopýrů jsme zaznamenávali kamerou. Zvuková odpověď byla nahrávána pomocí systému Avisoft-SASLab Pro. V okolí reproduktoru létali až na výjimky n. nejmenší z blízké kolonie. Nejvíce reagovali na zvuky n. hvízdavých (74,1%), méně pak na hlasy pocházející z jejich vlastní kolonie (24,4%). Na zvuky jedinců stejného druhu z jim neznámé kolonie reagovali zcela minimálně (0,4%), stejně jako na kontrolní hlasy n. rezavých (0,4%) a šum (0,8%). Experimenty ukázaly, že netopýři dovedou pomocí naslouchání spolehlivě identifikovat známý druhově specifický úkryt. Vysoká pozitivní reakce na hlasy kryptického druhu n. hvízdavého může souviset s teritoriálním chováním v blízkosti kolonie. Výzkum byl finančně podpořen výzkumným záměrem MSM0021622416.
Návaznosti
| MSM0021622416, záměr |
|