"Když jí otřu obličej, tak je to modlitba"

ZÁVORKOVÁ, Petra a Roman VIDO. "Když jí otřu obličej, tak je to modlitba". Biograf - časopis pro kvalitativní výzkum. Praha, 2011, roč. 52-53, Prosinec, s. 3-40. ISSN 1211-5770.

Základní údaje

• Originální název: "Když jí otřu obličej, tak je to modlitba"
• Název anglicky: "When I wipe her face, it’s prayer"
• Autoři: ZÁVORKOVÁ, Petra (203 Česká republika, domácí) a Roman VIDO (203 Česká republika, garant).
• Vydání: Biograf - časopis pro kvalitativní výzkum, Praha, 2011, 1211-5770.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 50000 5. Social Sciences
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14230/11:00052688
• Organizační jednotka: Fakulta sociálních studií
• Klíčová slova česky: hospic; smrt; umírání; spiritualita; křesťanství; význam
• Klíčová slova anglicky: hospice; death; dying; spirituality; Christianity; meaning

Anotace

Spiritualita hraje významnou roli jak v práci tak v osobním životě lidí z personálu hospice. Je přítomná při jejich rozhodování o práci v hospici, při chápání jejich vlastní role v hospici i ve vnímání smrti a umírání, v hospici všudypřítomných. Dovoluje jedinci pohlížet na smrt a umírání jako na něco, co neohrožuje jeho pohled na svět. Spiritualita je nejčastěji reprezentována křesťanskou vírou, která je vědomě volená a aktivně udržovaná. Ačkoliv jsou práce v hospici a impuls k této práci často chápány jako naplňování role předepsané vlastním symbolickým univerzem, neměli bychom na ně pohlížet jako na výraz náboženství v modu "života-jako" (Heelas, Woodhead). Spiritualitu personálu hospice naopak charakterizuje reflexivita, holistická orientace a neustálé přetváření transcendentního univerza. Jeho spiritualita se neprojevuje pouze v myšlení, ale také ve významech, které si pracující v hospici spojují se svou prací, a v komunikaci se svými pacienty.

Anotace anglicky

Spirituality plays an important role in work as well as in personal lives of the hospice personnel. It is present in the decision to work in a hospice, in the understanding of one’s role in a hospice and in perception of death and dying that are omnipresent in a hospice. It allows one to see death and dying as not threatening their view of the world. Spirituality is most often represented by Christian faith, one which is intentionally chosen and actively sustained. Although work in a hospice and the impulse to do this work are often understood as fulfillment of the role prescribed by one’s symbolical universe, it should not be seen as life-as religion (Heelas, Woodhead). Spirituality of the hospice personnel is, on the contrary, characterized by reflexivity, holistic orientation and permanent re-creation of transcendent universe. Their spirituality does not manifest itself only in their thoughts but also in the meanings they associate with their work and in their communication with patients.