Současnost a perspektivy farmakogenetiky v léčbě psychóz

JUŘICA, Jan a Ladislav HOSÁK. Současnost a perspektivy farmakogenetiky v léčbě psychóz. Česká a slovenská psychiatrie. Praha: Česká lékařská společnost J.E. Purkyně, 2011, roč. 117, č. 2, s. 86-93. ISSN 1212-0383.

Základní údaje

• Originální název: Současnost a perspektivy farmakogenetiky v léčbě psychóz
• Název česky: Současnost a perspektivy farmakogenetiky v léčbě psychóz
• Název anglicky: The presence and perspectives of pharmacogenetics of antipsychotic treatment
• Autoři: JUŘICA, Jan (203 Česká republika, garant, domácí) a Ladislav HOSÁK (203 Česká republika, domácí).
• Vydání: Česká a slovenská psychiatrie, Praha, Česká lékařská společnost J.E. Purkyně, 2011, 1212-0383.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30104 Pharmacology and pharmacy
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/11:00052907
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova česky: Genetické testy; farmakogenetika; psychotické poruchy
• Klíčová slova anglicky: genetic testing; pharmacogenetics; psychotic disorders
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Farmakogenetika je vědní obor zabývající se hledáním asociací mezi genetickým kódem nemocného a jeho léčebnou či nežádoucí reakcí na lék. Má sloužit vyšší individualizaci psychofarmakoterapie včetně antipsychotické léčby. Farmakogenetický výzkum antipsychotik probíhá v oblasti farmakokinetiky i farmakodynamiky. Nadějné se jeví být poznatky týkající se polymorfismů genů jaterních isoenzymů CYP1A2, CYP2D6 a rodiny CYP3A. Farmakodynamické studie si doposud všímaly zejména klozapinu a dalších antipsychotik druhé generace ve vztahu k polymorfismům genů pro receptory a transportéry dopaminové, serotoninové, adrenalinové a noradrenalinové, dále genů pro katechol-O- -metyltransferázu a receptory glutamátu. Výsledky většiny vědeckých prací jsou však doposud málo konzistentní. To může být dáno proměnnými ve vztahu k vybranému souboru nemocných, zvoleným genetickým vyšetřením, působením zevních vlivů, výběrem antipsychotik, uspořádáním studie a statistickým vyhodnocením dat. V praxi jsou zatím využívány spíše farmakogenetické testy farmakokinetické než farmakodynamické. Perspektivy dalšího rozvoje farmakogenetiky (nejen) antipsychotik jsou slibné, je však třeba hodnotit kromě DNA rovněž RNA, intracelulární proteiny, epigenetické vlivy, endofenotypy, klinické proměnné a environmentální faktory. Dále je třeba, aby farmakogenetikové současně využívali i další metody výzkumu, např. postupy elektroencefalografické, neuropsychologické či zobrazovací. Takto počet pacientů potřebných k nalezení významné asociace může klesnout z tisíců a stovek až na desítky.

Anotace anglicky

Pharmacogenetics is a scientific discipline seeking for associations between the genetic code of the patient and his or her treatment effectiveness or drug adverse effects. It should contribute to a better individuation of pharmacotherapy, including antipsychotics. Contemporary research of antipsychotic drugs is aimed at pharmacokinetics as well as pharmacodynamics. Our knowledge on polymorphisms of the genes for the liver isoenzymes CYP1A2, CYP2D6 and the CYP3A group seems to be promising. Pharmacodynamic studies were mostly related to clozapine and other second generation antipsychotics in a relation to polymorphisms in the genes for dopaminergic, serotonergic, epinephrine and norepinephrine receptors and transporters, likewise catechol-O-methyltransferase and glutamate receptors. Unfortunately, most of the results of research are still inconsistent. This may be due to variables concerning the sample of the patients, genetic assays, environmental factors, choice of antipsychotic medication, study procedures or statistical analysis. Pharmacokinetic tests appear to be more useful for a clinical practice than pharmacodynamic ones. Perspectives of a further advancement of pharmacogenetics (not only) in antipsychotics appear to be hopeful, but apart from DNA, it is also necessary to consider RNA, intracellular proteins, epigenetics, endophenotypes, clinical features and environmental factors. It is also meaningful to simultaneously use other research techniques, e.g. electroencephalography, neuropsychology or brain imaging. In this way, the number of patients inevitable for finding a true genetic association may fall from thousands or hundreds to tens.