Koherence práva

SOBEK, Tomáš. Koherence práva. Právník. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2012, roč. 151, č. 4, s. 1-33. ISSN 0231-6625.

Základní údaje

Originální název

Koherence práva

Název česky

Koherence práva

Název anglicky

A Coherence of Law

Autoři

SOBEK, Tomáš

Vydání

Právník, Praha, Ústav státu a práva AV ČR, 2012, 0231-6625

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

50500 5.5 Law

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14220/12:00059276

Organizační jednotka

Právnická fakulta

Klíčová slova česky

koherence právo morálka právní argumentace

Klíčová slova anglicky

coherence law morality legal argumentation

Štítky

rivok

---

Anotace

V originále

Koherenční teorie práva vychází z toho, že právo je (nebo by mělo být) koherentním celkem, resp. že právní názory jsou dobře odůvodněné, když dobře zapadají do nějaké koherentní teorie práva. Normativní koherence znamená, že právní principy podporují, vysvětlují a propojují daný soubor právních pravidel. V současnosti existuje široká shoda na tom, že koherence je klíčovým aspektem právního odůvodňování, protože koherentní systém umožňuje vzájemné sladění a oboustrannou podporu mezi argumenty, které vycházejí z různých pramenů práva. Pojem koherence zahrnuje tři faktory: logickou konzistenci, věcnou soudržnost a informační obsažnost. V tomto článku rozlišuji celou řadu druhů koherence: narativní vs. normativní; pojmovou vs. teleologickou; vnitřní vs. vnější; diachronní vs. synchronní; globální vs. lokální; systémovou vs. argumentační. Věnuji se i problému koherence mezi právem a morálkou. Argumentuji, že z etického hlediska má navrch právní pozitivismus (teze oddělení) nad dworkinovským koherentismem (law as integrity). Potřebujeme totiž autonomní morálku jako neústupný dohled nad právem, protože požadavky práva musí být v konečném důsledku podřízené nezávislému morálnímu přezkumu. Hlavním úkolem morálky ve vztahu k právu není morální ospravedlňování, ale morální kritika práva.

Anglicky

Coherence theories hold that the law is (or it should be) a coherent whole, or that legal judgments are justified if they fit in a coherent theory of the law. Normative coherence means that legal principles support and explain a number of legal rules and make them interrelated. Today it is widely agreed that coherence is a crucial ingredient of legal justification, because a coherent system allows mutual congruence and reciprocal support among the arguments drawn from the various sources of law. A coherence in general combines three factors: logical consistency, substantial cohesiveness and informational comprehensiveness. In this paper I distinguish many kinds of coherence: narrative vs. normative; conceptual vs. teleological; internal vs. external; diachronic vs. synchronic; global vs. local; in system vs. in reasoning. I engage also in the problem of a coherence between law and morality. I argue that the dworkian coherentism (law as integrity) is from ethical point of view inferior to legal positivism (the separation thesis). We need an autonomous morality as an intransigent watchman of law, because the demands of law must in the end be submitted to an independent moral scrutiny. The main task of morality according to law is not justificatory, but critical one.