Význam fyzické aktivity u pacientů s hematoonkologickými malignitami

JANÍKOVÁ, Andrea, J. RADVANSKÝ, Robert VYSOKÝ, Ladislav BAŤALÍK, J. ŠUPITOVÁ, Daniela ŽÁČKOVÁ, Zdeněk RÁČIL a Jiří MAYER. Význam fyzické aktivity u pacientů s hematoonkologickými malignitami. Transfuze a hematologie dnes. roč. 18, č. 1, s. 31-38. ISSN 1213-5763. 2012.

Základní údaje

• Originální název: Význam fyzické aktivity u pacientů s hematoonkologickými malignitami
• Název anglicky: The role of physical activity in patients suffering from haematological malignancies
• Autoři: JANÍKOVÁ, Andrea (203 Česká republika, garant, domácí), J. RADVANSKÝ (203 Česká republika), Robert VYSOKÝ (203 Česká republika, domácí), Ladislav BAŤALÍK (203 Česká republika), J. ŠUPITOVÁ (203 Česká republika), Daniela ŽÁČKOVÁ (203 Česká republika, domácí), Zdeněk RÁČIL (203 Česká republika, domácí) a Jiří MAYER (203 Česká republika, domácí).
• Vydání: Transfuze a hematologie dnes, 2012, 1213-5763.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30200 3.2 Clinical medicine
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/12:00060249
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova česky: fyzická zátěž; leukemie; lymfom; hematoonkologické malignity; přežití
• Klíčová slova anglicky: physical exertion; leukaemia; lymphoma; haematological malignancy; survival
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Pacienti s hematoonkologickými malignitami podstupují značně agresivní léčbu, která vede ve většině případů k navození dlouhodobé remise se stále větším podílem zcela vyléčených případů. Mezi časté a chronické stesky řady nemocných po úspěšně ukončené léčbě však patří únava, nevýkonnost, slabost, námahová dušnost a další příznaky, které odpovídají syndromu dekondice. Tyto projevy jsou vnímány pacienty velmi negativně, neboť vyvolávají stálý pocit nemoci. Dekondice je částečně způsobena účinkem vlastní léčby, k němuž mohutně přispívá často bezúčelná fyzická inaktivita, která se rozvíjí během léčby a pokračuje po ní. Výsledkem je ztráta kardiopulmonální výkonnosti a aktivní svalové tkáně. Fyzické cvičení je metoda, která je schopna tyto příznaky minimalizovat. Aplikace fyzického tréninku v léčbě pacientů s hematologickými malignitami je však využívána sporadicky. Dosud bylo publikováno jen asi osmnáct studií zabývající se účinky pohybové aktivity u hematoonkologických pacientů, přičemž 11 z nich popisovalo smíšené sestavy pacientů s různými diagnózami. Asi polovina studií se zaměřovala na pohybovou intervenci výhradně po ukončení léčby. Existuje jediná velká randomizovaná studie s aplikací fyzického tréninku v průběhu léčby u nemocných s lymfomy, která poskytuje validní výsledky s měřitelnými změnami psychických a fyzických funkcí (aerobní kapacity, svalové síly a kvality života). Na základě výsledků uvedených studií lze konstatovat, že tréninková intervence je u pacientů s hematoonkologickými chorobami nejen proveditelná a bezpečná, ale dokáže navodit pozitivní objektivně i subjektivně měřitelné změny. Fyzický trénink by měl být doporučen a aplikován jako součást podpůrné léčby u pacientů s hematologickými malignitami.

Anotace anglicky

Patients with haematological malignancies often receive very aggressive treatment, which in many cases leads to complete remission and a rising proportion of completely cured patients. Despite this, many patients often complain of fatigue, weakness, exhaustion following minimal activity, shortness of breath on exertion as well as other symptoms associated with the deconditionimg syndrome. These symptoms are perceived very negatively by patients, as they induce a continued feeling of ill health. The deconditioning syndrome is partially caused by the treatment itself together with the aimless physical activity that develops during therapy and continues once this is terminated. The disease itself and repeated courses of treatment induce a catabolic effect. Physical inactivity moreover leads to loss of cardiopulmonary fitness as well as to loss of active muscle tissue. Physical training (exercise) is capable of minimising inactivity-related symptoms. Incorporation of these processes into standard care for patients with haematological malignancies is not a routine approach. In literature, eighteen studies dealing with physical activity in haematooncological patients have been reported to date. Eleven of these studies analyzed a mixed sample of haematological diagnoses and about half of the studies focused on physical exercise exclusively after end of treatment. The only large randomized study involving lymphoma patients produced valid and convincing data supporting the importance of supervised physical activity during chemotherapy. Positive and measurable changes in mental and physical functions were observed (aerobic capacity, muscle strength and quality of life). Based on these results, it could be concluded that physical exercise in patients with various haematological malignancies regardless of disease phase and type of treatment is safe, feasible and can induce positive objective as well as subjective measurable effects. Physical exercise should be recommended as a part of supportive care in haematological cancer patients.