Další formáty:
BibTeX
LaTeX
RIS
@article{986164, author = {Zeman, Tomáš and Králík, Miroslav}, article_location = {Brno}, article_number = {1}, keywords = {stature estimation; historical review; constant ratio methods; linear regression; organic correlation; anatomical methods}, language = {cze}, issn = {1804-6665}, journal = {Anthropologia Integra}, title = {Historický přehled principů tvorby metod pro odhad výšky postavy člověka na základě skeletu.}, url = {http://anthrop.sci.muni.cz/UserFiles/Clanky//2012/94_Historicky-prehled-principu-tvorby-metod-pro-odhad-vysky-postavy-cloveka-na-zaklade-skeletu.pdf}, volume = {3}, year = {2012} }
TY - JOUR ID - 986164 AU - Zeman, Tomáš - Králík, Miroslav PY - 2012 TI - Historický přehled principů tvorby metod pro odhad výšky postavy člověka na základě skeletu. JF - Anthropologia Integra VL - 3 IS - 1 SP - 7-22 EP - 7-22 PB - Masarykova univerzita - CERM SN - 18046665 KW - stature estimation KW - historical review KW - constant ratio methods KW - linear regression KW - organic correlation KW - anatomical methods UR - http://anthrop.sci.muni.cz/UserFiles/Clanky//2012/94_Historicky-prehled-principu-tvorby-metod-pro-odhad-vysky-postavy-cloveka-na-zaklade-skeletu.pdf N2 - Z historického přehledu principů tvorby metod pro odhad výšky postavy člověka na základě skeletu vyplývá, že lze vymezit čtyři základní skupiny metod: metody podílové, regresní, anatomické a metody organické korelace. Každá má svá specifika a úskalí, která bezprostředně vyplývají z jejich matematické konstrukce. Nejčastěji se k odhadu výšky postavy používají některé rozměry dlouhých kostí končetin. Bylo teoreticky prokázáno, že nejpřesnější možné odhady poskytují metody regresní, zejména když k odhadu využijeme kombinaci rozměrů z více kostí. Nutným předpokladem použití lineární regrese je však užití pouze těch rovnic, které byly vytvořeny na základě výběru z populace, z níž pochází i odhadovaný jedinec. V opačném případě, tj. pokud je lineární regrese použita pro odhad jedinců z populace jiné, může dojít k menšímu či většímu vychýlení odhadu v důsledku tzv. „regrese k průměru“. Metody organické korelace jsou méně náchylné k systematické chybě, jsou však také méně přesné. Lze je ale aplikovat na libovolnou populaci a pro jednotlivé případy z neznámé populace jsou nejpřesnější. Anatomické metody jsou aplikovatelné jen v případě dostatečně zachovaného skeletu. Jsou založeny na součtu výšek kostí skeletu, které se na výšce postavy přímo podílejí. Rozdíl mezi výškou postavy za života a součtem délek kostí skeletu od lebky po patní kost se pohybuje v řádu centimetrů a prostor pro chybu odhadu je tak malý. Ať už pak k odhadu výšky ze skeletu v rámci anatomické metody použijeme kterýkoliv ze tří výše uvedených matematických postupů, rozdíly mezi jimi pořízenými odhady jsou zanedbatelné a jejich rozlišování pozbývá smyslu. Celkově jsou tedy anatomické metody nejpřesnější a je třeba je doporučit, kdykoliv to stav zachování skeletu dovolí. ER -
ZEMAN, Tomáš a Miroslav KRÁLÍK. Historický přehled principů tvorby metod pro odhad výšky postavy člověka na základě skeletu. \textit{Anthropologia Integra}. Brno: Masarykova univerzita - CERM, 2012, roč.~3, č.~1, s.~7-22. ISSN~1804-6665.
|