Anotace
Tato disertace vychází z potřeby rostoucího uznání role klienta
v psychoterapii, která je historicky nedostatečně zastoupena.
Navzdory narůstající pozornosti věnované tomu, jak klienti
prožívají a přispívají k terapeutickému procesu, zůstává jejich
pohled nedostatečně reflektován ve výzkumu i praxi.
Kvalitativní přístupy, zaměřující se na “žitou zkušenost” v
psychoterapii, nabízejí cenný způsob, jak perspektivě klienta
porozumět.
Cílem této disertace je zohlednit rostoucí zájem o pohled
klientů a o kvalitativní metodologie a prozkoumat a
syntetizovat zkušenosti klientů a terapeutů ve výcviku s
výsledky psychoterapie za využití kvalitativních metodologií a
meta-analytických postupů. Disertační práce se skládá ze tří
vzájemně propojených studií, které využívají tyto kvalitativní
metodologie a dávají prostor těm, kteří psychoterapii přímo
zažívají.
První studie je rozsáhlá kvalitativní meta-analýza 177 studií,
která integruje výsledky výzkumů zaměřených na klientem
identifikované výsledky psychoterapie. Tradiční měření výsledků
psychoterapie často kladou důraz na kvantitativní hodnocení
úlevy od symptomů, které však nemusí plně zachycovat osobní
zkušenosti klientů se změnou. Výzkumy poukazují na nesoulad
mezi změnami hodnocenými klientem a standardizovaným měřením,
což zdůrazňuje potřebu zohledňovat perspektivu klientů a
zkoumat psychoterapeutické výsledky nad rámec redukce symptomů.
Pokud je nám známo, tato studie je první komplexní kvalitativní
meta-analýzou, která zkoumá pohled klientů na dlouhodobé
výsledky psychoterapie transdiagnostickým způsobem a napříč
různými terapeutickými přístupy.
Druhá studie je kvalitativní meta-analýza 17 studií, která
syntetizuje výsledky výzkumů zkoumajících pohled klientů na
dopad tzv. významných událostí vyskytujících se v rámci
psychoterapeutického sezení. Navazuje na předchozí
meta-analýzu, která byla omezena menším počtem dostupných
studií a zaměřovala se výhradně na tzv. nápomocné dopady. Tato
studie však systematicky zkoumá jak nápomocné, tak i brzdící
dopady těchto událostí. Zařazením nově publikovaných studií a
rozšířením pozornosti na negativní zkušenosti prohlubuje tato
práce porozumění okamžitým výsledkům psychoterapie z pohledu
klientů.
Třetí studie je kvalitativní longitudinální výzkum, který
zkoumá významné události z pohledu frekventantů výcviku během
pětiletého integrativního psychoterapeutického výcviku.
Zaměřuje se na nápomocné a brzdící události a popisuje, jak se
tyto události vyvíjejí v čase. Tato studie aplikuje paradigma
významných událostí na psychoterapeutický výcvik a rozšiřuje
tak porozumění tomu, jak jsou bezprostřední výsledky
psychoterapie vnímány nejen klienty, ale i terapeuty ve
výcviku, čímž poskytuje cenné poznatky o profesním růstu
budoucích psychoterapeutů.
Na základě těchto tří studií nabízí tato disertace vícevrstevný
pohled klientů a frekventantů výcviku na výsledky
psychoterapie, který zahrnuje jak bezprostřední dopady sezení,
tak i dlouhodobé změny v psychoterapii. Skrze kvalitativní
metodologii a meta-analytické postupy zachycuje jejich
zkušenosti v transdiagnostickém, transteoretickém a
integrativním rámci. Tento přístup přesahuje stávající
teoretické modely a perspektivy a nabízí holističtější pohled
na výsledky psychoterapie.
První kvalitativní meta-analýza zaměřená na dlouhodobé výsledky
psychoterapie naznačuje, že ačkoli je zlepšení symptomů
důležitou oblastí, představuje pouze zlomek změn, které klienti
po absolvování psychoterapie popisují. Nad rámec úlevy od
symptomů oceňují klienti dimenze vztahové a sociální pohody,
emočního fungování, sebeuvědomění, sebeporozumění a vztahu k
sobě samým. Tyto změny jsou zachyceny v šedesáti
meta-kategoriích napříč deseti širokými oblastmi života
klientů, které rezonují s koncepty pozitivního zdraví, osobního
zotavení a transformační změny.
Ve druhé kvalitativní meta-analýze zaměřené na bezprostřední
výsledky psychoterapie klienti popisují širokou škálu
nápomocných dopadů – například rozvoj sebeporozumění, budování
zvládacích strategií nebo pocit posílení – uvádějí však také
různé brzdící dopady. Zkušenosti klientů naznačují, že mohou
čelit vnitřní nepohodě, být negativně ovlivněni jednáním
terapeuta, nebo se potýkat s kombinací obojího. Tento aspekt
poukazuje na význam negativních zkušeností klientů v
psychoterapii.
Ve výcviku psychoterapeutů je obsah výcviku obvykle považován
za hlavní faktor ovlivňující profesní rozvoj. Frekventanti
výcviku ve třetí studii však vedle formálního obsahu výcviku
však považovali za klíčový rozvoj osobního a profesního
sebeuvědomění a interakce s výcvikovými lektory a skupinou
frekventantů. Přestože je formální obsah důležitý, tvoří pouze
„jednu pětinu“ bezprostředních výsledků psychoterapeutického
výcviku. Frekventanti kromě toho popsali i různé negativní
zkušenosti, poukazující na skutečnost, že je výcvik také
psychicky náročným procesem.
Co se týče dopadů na výzkum a praxi, tato disertace poukazuje
na potřebu holistického, na klienta zaměřeného přístupu ke
konceptualizaci a měření psychoterapeutických výsledků, který
přesahuje tradiční zaměření na redukci symptomů a zahrnuje
širší spektrum pro klienty významných změn. Poukázáním na
negativní zkušeností a brzdící dopady upozorňuje na důležitost
pravidelného monitorování spokojenosti klientů za účelem
identifikace a řešení možných příčin distresu. Dále zdůrazňuje
význam jasného rozlišení časových rámců při hodnocení
psychoterapeutických výsledků. Zvýrazňuje také důležitost
dodržování zavedených směrnic pro kvalitativní výzkum
umožňující práci na budoucích meta-analýzách.
Budoucí výzkum by se měl zaměřit na vývoj nástrojů pro
hodnocení výsledků psychoterapie, které by zachycovaly dimenze
významné pro klienty, integraci systémů pro rutinní
monitorování výsledků psychoterapie do praxe, včetně výcviku
psychoterapeutů pro jejich efektivní používání, a zkoumání
vztahů mezi psychoterapeutickými výsledky napříč různými
časovými rámci pro lepší pochopení toho, jak bezprostřední
výsledky přispívají k dlouhodobým změnám. Další výzkum by se
měl zaměřit i na zkoumání vztahů mezi různými dimenzemi
výsledků, terapeutickými přístupy a diagnostickými skupinami a
na vytvoření nástrojů pro hodnocení metodologické kvality
kvalitativních studií. Zvláště slibným směrem je aplikace
poznatků z kvalitativního psychoterapeutického výzkumu do
praxe. …víceméně
Abstract
This dissertation builds on the growing recognition of the
client’s role in psychotherapy, a perspective that has
historically been underrepresented. Despite increasing
attention to how clients experience and contribute to the
therapeutic process, their viewpoint remains insufficiently
reflected in research and practice. Qualitative approaches,
which emphasize the exploration of lived psychotherapy
experiences, offer a valuable means of understanding the
client’s outlook. As interest in both clients’ perspectives and
qualitative methodologies continues to grow, this dissertation
seeks to contribute to the field by synthesizing clients’
experiences across multiple dimensions of psychotherapy.
The aim of this dissertation is to explore and synthesize
clients’ and trainees’ experiences of psychotherapy outcomes
using qualitative methodologies and meta-analytical procedures.
It consists of three interconnected studies, each adopting a
qualitative methodological approach and giving voice to those
who experience psychotherapy firsthand.
The first study is an extensive qualitative meta-analysis of
177 studies, integrating findings from qualitative research
examining client-identified psychotherapy outcomes. Traditional
measures of psychotherapy outcomes often emphasize the
quantitative assessment of symptom relief, but they may not
fully capture clients’ personal experiences of change. Research
indicates discrepancies between client-reported changes and
standardized measures, highlighting the need to consider
clients’ perspectives and explore psychotherapy outcomes beyond
symptom reduction. To our knowledge, this is the first
comprehensive qualitative meta-analysis examining clients’
accounts of long-term psychotherapy outcomes in a
transdiagnostic manner and across diverse therapeutic
approaches.
The second study is a qualitative meta-analysis of 17 studies,
synthesizing findings from qualitative research examining
clients’ perceptions of so-called significant events in
psychotherapy sessions. Building on a previous meta-analysis,
limited by a smaller number of available studies and an
exclusive focus on helpful impacts, this study systematically
examines both helpful and hindering impacts. By incorporating
newly published studies and expanding the focus to include
negative experiences, this study enhances our understanding of
immediate psychotherapy outcomes from clients’ perspectives.
The third study is a qualitative longitudinal study exploring
significant events from trainees’ perspectives over the course
of a 5-year integrative psychotherapy training. It examines
helpful and hindering events and describes how they evolve over
time. By applying the significant event paradigm to
psychotherapy training, the third study expands our
understanding of how immediate psychotherapy outcomes are
perceived not only by clients but also by trainees, providing
valuable insights into the professional growth of future
psychotherapists.
Anchored in the findings from these three studies, this
dissertation offers a multi-layered exploration of
psychotherapy outcomes from the perspectives of clients and
trainees, encompassing both immediate impacts and long-term
changes after psychotherapy. Through qualitative methodologies
and meta-analytical procedures, it captures their experiences
within a transdiagnostic, transtheoretical, and integrative
framework. This approach extends beyond theoretical models and
perspectives, offering a more holistic understanding of
psychotherapy outcomes.
The first qualitative meta-analysis on long-term psychotherapy
outcomes reveals that, while symptom improvement is an
important area, it represents only a fraction of the changes
that clients describe after psychotherapy. Beyond symptom
reduction, clients value broad dimensions of relational and
social well-being, emotional functioning, self-awareness,
self-understanding, and self-relatedness. These changes are
captured in sixty outcome meta-categories, spanning ten broad
areas of clients’ lives, resonating with concepts of positive
health, personal recovery, and transformational change.
In the second qualitative meta-analysis on immediate
psychotherapy outcomes, clients describe a wide range of
helpful impacts – such as developing self-understanding,
building coping strategies, or feeling empowered – yet they
also report various hindering impacts. These suggest that
clients may undergo internal struggles, feel negatively
affected by the psychotherapist’s actions, or deal with a
combination of both, highlighting the growing recognition of
clients’ negative experiences in psychotherapy.
In psychotherapy training, the training content is typically
seen as the primary factor influencing the professional
development of psychotherapists. While trainees in the third
study recognized this formal content as valuable, they
identified the development of personal and professional
self-awareness, alongside interactions with trainers and fellow
trainees, as the most essential aspects of learning. Although
important, the formal content accounts for only “one-fifth” of
the immediate outcomes in psychotherapy training. Additionally,
trainees described various negative experiences, highlighting
that the training is also a psychologically demanding process.
Regarding implications for research and practice, this
dissertation underscores the need for a more holistic,
client-centered approach to conceptualizing and measuring
psychotherapy outcomes, extending beyond the traditional focus
on symptom reduction to capture a broader range of meaningful
changes for clients. By highlighting negative experiences and
hindering impacts, it emphasizes the importance of routinely
monitoring clients’ satisfaction in psychotherapy to identify
and address potential sources of distress. Additionally,
reflection on the connections between immediate and long-term
outcomes highlights the importance of clearly differentiating
the timeframes for assessing psychotherapy outcomes. Finally,
it advocates adherence to established qualitative research
guidelines to support future meta-analytic endeavors in
psychotherapy.
Directions for future research include developing a
client-centered assessment tool that comprehensively captures
outcome dimensions valued by clients, integrating routine
outcome monitoring systems into practice with training for
psychotherapists on their effective use, and examining
relationships between psychotherapy outcomes across various
timeframes to understand better how immediate outcomes
contribute to long-term changes. Additionally, exploring
connections between different outcome dimensions and
characteristics – such as therapeutic approaches or diagnostic
groups – and creating tools to assess the methodological
quality of qualitative studies would advance the field. An
especially promising direction lies in translating qualitative
psychotherapy research findings into practice. …víceméně
angličtina
Soubor nebo složku lze nahrát pomocí tlačítka Přidat.
Podrobnosti lze zjistit označením příslušného řádku.
Pro častou práci je možné zvolit režim Více možností.
Vyhledávaný výraz můžete zadat přímo do adresního řádku.
Pomocí funkce Nedávné je možné se rychle vrátit k právě prohlíženým souborům. Oblíbené soubory je také možné označit Hvězdičkou.