Závěrečná práce je věnována analýze právní úpravy a vyhodnocení možných přístupů včetně souvisejících doporučení v souvislosti s otázkou online postupů při zakládání a změnách obchodních společností, zejména v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1151 ze dne 20. června 2019, kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o využívání digitálních nástrojů a postupů v právu obchodních společností.
V první části práce se autor zaměří na představení a analýzu modelů aplikovaných v různých jurisdikcích při implementaci uvedené směrnice. Zvláštní pozornost bude s ohledem na společné tradice práva obchodních korporací věnována zejména Německu a Rakousku. Tamní obchodní právo ovlivňovalo vývoj českého obchodního práva a sloužilo také jako inspirační zdroj pro zákon o obchodních korporacích. Společným rysem vybraných právních řádů je tvorba zakladatelského právního jednání ve formě veřejné listiny. Na modelech zavedených ve vybraných právních řádech tak bude autor blíže zkoumat přínos směrnice a nové otázky, které z ní vyvstávají.
Společnou tradicí Německa, Rakouska i České republiky je dále vedení obchodního rejstříku soudy, přičemž jejich obchodní rejstříky disponují obdobnou mírou materiální publicity.
Druhá část práce bude věnována otázkám souvisejícím se zakladatelským právním jednáním v   českém právním řádu, ale i jeho přípravou a kroky následujícími po založení společnosti, jako je zápis společnosti do obchodního rejstříku nebo  podání žádost o živnostenské oprávnění.  Prvním zkoumaným aspektem je samotná povaha a podoba dokumentu zachycujícího zakladatelské právní jednání, ať už se jedná o stanovy, společenskou smlouvu či rozhodnutí jediného zakladatele. Společně s těmito otázkami bude analyzována také prováděná elektronická identifikace a elektronická archivace zakladatelského právního jednání.
V návaznosti na základní zkoumaný aspekt, tedy podobu online zakládání společností, autor dále provede v rámci vybraných jurisdikcí porovnání možných způsobů provádění změn ve společnosti a souvisejících úprav zakladatelského právního jednání, zejména z hlediska možnosti jejich provedení online a podoby takového online postupu. Třetí část práce tak poskytne náhled na provádění úprav v již existující společnosti včetně jejího případného zrušení a zániku. Hlavní otázkou v této souvislosti je, zda členské státy v otázce digitalizace provedly implementaci směrnice v minimálním vyžadovaném rozsahu, tedy umožnily pouze online založení společnosti, nebo šly nad rámec požadavků směrnice, a online postupy zavedly i pro změny ve společnostech. V pozitivním případě je možné věnovat se otázce, zda a jak se liší okruh změn, které je možné provádět online, a zda je připravována legislativa, která by rozšiřovala digitalizaci změn obchodních společností.
Cílem práce je tak poskytnout přehled a srovnání možných přístupů k vytyčené otázce a formulaci případných doporučení.