Zdůvodnění poznávacího cíle formulací problému a aplikačního cíle Jméno, příjmení, UČO, kód předmětu: Ivana Šimonková, 406671, SPR598 Zpřesněné téma: Představy mládeže o své budoucnosti žijící ve vyloučených lokalitách Základní výzkumná otázka: Jaký je postoj mládeže ve vyloučených lokalitách a sociálních pracovníků k představám o budoucnosti této mládeže? Odpověď na otázku 1a) aplikačního cíle ze schválených cílů, tj. žádoucí stav Za žádoucí považuji, aby mládež žijící ve vyloučených lokalitách znala své představy o budoucnosti, dokázala o nich mluvit se sociálními pracovníky, kteří jejich představy dokázali akceptovat, ale zároveň s těmito představami nadále pracovali. Poté co sociální pracovníci budou znát jejich představy mohou provádět efektivnější intervence, pomáhat jim při cestě k naplňování jejich představ o budoucnosti apod. Povědomí pracovníků o představách budoucnosti by mělo být hlavně v oblastech jako je vzdělávání, práce, bydlení, rodina, ale i například povědomí o hodnotovém žebříčku daného klienta či největší sen může vést k lepší orientaci v jeho situaci. Jak odpověď na základní výzkumnou otázku (tj. Vámi získané poznatky) přispěje k dosažení Vámi definovaného žádoucího stavu? Pokud zjistím, jaký má mládež žijící ve vyloučených lokalitách postoj k představám o své budoucnosti a jaké představy konkrétně mají, mohu tyto znalosti uplatnit v široké škále aktivit mých či jiných sociálních pracovníků. Nicméně vše závisí již od toho, jaký postoj k představám o své budoucnosti a jaké představy mají. Může se potýkat například s postojem, že je zbytečné vůbec nějaké představy mít, protože se nikdy stejně nevyplní, či jejich postoj je takový, že představy mají, snaží se je naplňovat a jdou si za svým. Taktéž při práci s mládeží záleží nejenom na postoji, ale i na samotné představě o budoucnosti, protože může být nereálná, či nezapadá do legislativy (například: „budu celý život na dávkách a budu sbírat železo“), či pokud se jedinec chce vymanit z koloběhu sociálního vyloučení. Protože v každém jedinečném případě sociální pracovník bude využívat různorodé intervence, k tomu, aby dospěl k řešení, které je uspokojitelné jak pro daného jedince, tak i pro sociálního pracovníka, tak vzdáleně i pro společnost, ať už se jedná už o samotný postoj k představám o budoucnosti, ale i o samotné jednotlivé představy. Pokud zjistím, jaký postoj mají sociální pracovníci k představám o budoucnosti mládeže, mohu tyto znalosti uplatnit pro zpětnou vazbu k jejich práci, aby mohla jejich práce být kvalitnější, účinnější a například se i vyvarovali osobních chyb. Právě sociální pracovníci mohou mít postoje k představám mládeže postavené na předsudcích a stereotypech, které typicky očekávají od mládeže žijící ve vyloučené lokalitě, ale nemusí tak být, a hlavně by tak nemělo být. Aby intervence ze strany sociálních pracovníků a jejich postoje k této problematice byly profesionálnější, ráda bych dosáhla toho, abych uspořádala workshop, který bude právě zaměřen na téma představ o budoucnosti mládeže, kde hlavním cílem bude, aby sociální pracovníci se naučili akceptovat představy o budoucnosti mládeže a pracovat se svými klienty právě v této oblasti. Důležitým prvkem budou i jednotlivé příklady mládeže, u kterých se konkrétně rozebere podrobná intervence a sociální pracovníci budou mít možnost diskutovat o tom, co by udělali jinak a z jakého důvodu. Celý workshop tedy povede k tomu, aby sociální pracovníci se naučili, jak lépe postupovat při intervencích s klienty v oblasti představ o budoucnosti.