Otázky energetické bezpečnosti se většinou pojí se surovinami, které je možné označit za strategické a kterých má daná jednotka systému relativní nedostatek, popřípadě nedokáže kontrolovat proces jejich produkce nebo části zpracování či transportu. V českém kontextu je tedy logicky zájem upřen na ropu a zemní plyn. Černé uhlí bylo a stále je pojímáno jako zdroj domácí, který přispívá ke snižování importní závislosti na energetických surovinách a tím napomáhá k zajištění energetické bezpečnosti ČR. Výše zmíněné však může v blízké budoucnosti projít zásadní změnou. Těžba černého uhlí se nachází ve stádiu hluboké krize a to nejen v našem domácím, ale i středoevropském kontextu, způsobenou primárně značným poklesem cen černého uhlí na mezinárodním trhu. Při naplnění negativních scénářů budoucího vývoje může dojít ve střední Evropě k zásadnímu poklesu těžby černého uhlí. Takovýto vývoj by ve svém důsledku mohl mít za následek potřebu importovat nezanedbatelné množství této suroviny z poměrně vzdálených oblastí. Je možné, že budoucí debata v České republice o případné záchraně těžby černého uhlí se bude ubírat podobným směrem jako v sousedním Polsku, kde kromě argumentů zdůrazňujících sociální a ekonomické dopady zaznívají i ty rozebírající rovinu energetické bezpečnosti. Ambicí této práce je zaměřit se právě na posledně zmiňované a poskytnout s využitím tržní teorie energetické bezpečnosti dostatečně zevrubnou analýzu možných hrozeb spojených s výrazným nárůstem importu černého uhlí do ČR.