Práce se zabývá tématem kyberšikany jako fenoménu, který se mezi dětmi a mládeží objevuje se stále větší četností, intenzitou i brutalitou. Tento v dnešní době již pedagogický problém nezasahuje pouze do života samotných obětí, ale i jejich nejbližšího sociálního okolí – ovlivňuje rodiče, učitele, školní třídu i celou školu. Ačkoliv je kyberšikaně v současnosti ze stran odborníků věnováno velké množství pozornosti, v českém prostředí bylo doposud napsáno pouze několik málo teoretických publikací a její výzkum v praxi je v podstatě v začátcích. Většina dosavadních výzkumů zabývajících se tímto pedagogickým problémem se v České republice týká převážně pohledu žáků a studentů, daleko menší pozornost je věnována dospělým jedincům, kteří se s kyberšikanou musí potýkat také. Tento fakt není typický jen pro ČR. Například v Anglii vidí Slovak (2011) určitou omezenost explorace mezi školními sociálními pracovníky (stejně tak tomu pravděpodobně bude v ČR v dalších pomáhajících profesích). Mnoho rodičů a učitelů se navíc o kyberšikaně dozvídá až ve chvílích, kdy je potřeba užít intervenčních opatření, namísto aby byli informováni již ve fázi prevence (Kowalski 2012). Cílem práce je pomocí dotazníkového šetření zodpovědět na výzkumné otázky, zmapovat, jaká je v České republice mezi dospělými jedinci pracujícími na výchovném působení na děti informovanost o kyberšikaně, jak se k ní tito jedinci staví, jaké s ní mají zkušenosti. Kromě této deskripce bude díky sebraným datům možné mezi sebou navíc komparovat jednotlivé cílové skupiny výzkumu a tak činit dílčí závěry pro budoucí výzkumy.