Institucionální teorie umění je založena na tvrzení, že instituce světa umění (muzea, galerie, koncertní sály) a jejich „agenti“ (kurátoři, dramaturgové, producenti, kritici, umělci atd.) mohou diktovat, co je umění a co ne. Ve volnějším pojetí může být tímto agentem kdokoliv, kdo se dokáže dostatečně sžít s rolí zmíněných profesí. Tímto procesem je možno překlasifikovat i předmět každodenní potřeby na umělecký artefakt. Institucionální teorie umění George Dickieho vznikla v závislosti na předchozích textech Arthura C. Danta a byla následována mnoha dalšími teoretiky a sociology, kteří se na téma „labellingu“ v umění zaměřili. Cílem této magisterské diplomové práce je přehled a analýza teorií, založených na přiřazení statusu uměleckého díla určitému předmětu na základě „nálepky“, které sdílí principy institucionální teorie. Jmenovitě se jedná o teorie Arthura C. Danta, George Dickieho, Terry J. Diffeyho, Timothy Binkleyho, Jerrolda Levinsona a Howarda S. Beckera.