Práce se zabývá dílem Danta Alighieriho a zaměřuje se na jeho pojetí vztahů církve a státu, označované jako Teorie dvou sluncí. Ta byla jednou z prvních teorií tvrdících, že císařova moc nezávisí na Bohu prostřednictvím papeže („a deo mediate papa“), ale bezprostředně na Bohu („a deo immediate“). Italský básník, jazykovědec a filosof tak bude v této práci představen jako politický myslitel, jehož myšlenky mohou být užitečné při zkoumání vývoje sekularizace a vztahů církve a státu v podobě, v jaké je známe dnes.