Dluhová krize v zemích eurozóny je jeden z nejdiskutovanějších problémů současného evropského dění. Eurozóna stojí na prahu nové etapy, kdy je nucena provést řadu strukturálních reforem, jež mají vést ke stabilizaci evropské měny a celkovému ozdravení hospodářské situace v Evropě. Představitelé EU za nejnutnější označili posílení Evropského nástroje finanční stability, reformu bankovního sektoru a prohloubení koordinace hospodářských a rozpočtových politik. Způsob implementace nových opatření však podléhá rozsáhlé diskusi a naráží na řadu problémů, zejména co se týče společné koordinace fiskální politiky. Některé státy nechtějí přijít o pravomoc tvořit vlastní fiskální politiku, jednu z primárních úloh suverénního státu. Diplomová práce bude na základě reálných makroekonomických dat vybraných zemí, identifikovat příčiny současných problémů eurozóny a následně zkoumat, zda navrhované strukturální reformy EU nesměřují k nadměrné supranacionalizaci. Smyslem práce tedy bude zhodnotit, zda dluhová krize v eurozóně musí být řešena zavedením společné fiskální politiky, vedoucí k přesunu dalších pravomocí suverénních států na instituce EU, či zda tuto funkci splní nastolení strukturálních reforem, respektující řádné makroekonomické ukazatele a rozpočtovou disciplínu jednotlivých členů. Hlavní argumentační linií, z níž bude text vycházet, je fakt, že současný evropský integrační model a sociálně ekonomické uspořádání eurozóny, je vystavěno především na základě zájmů jednotlivých členů, sledujících zejména prestiž a úspěšnost projektu HMU, přičemž data o výkonnosti jednotlivých ekonomik byla v samotném integračním procesu reflektována již méně.