Problémová oblast: Cíl práce: Postup a použité metody: Dluhová krize v zemích eurozóny je jeden z nejdiskutovanějších problémů současného evropského dění. Eurozóna stojí na prahu nové etapy, kdy je nucena provést řadu strukturálních reforem, jež mají vést ke stabilizaci evropské měny a celkovému ozdravení hospodářské situace v Evropě. Představitelé EU kromě již přijatých opatření za nejnutnější označili posílení Evropského nástroje finanční stability, reformu bankovního sektoru a prohloubení koordinace hospodářských a rozpočtových politik. Způsob implementace nových opatření však podléhá rozsáhlé diskusi a naráží na řadu problémů, zejména co se týče společné koordinace fiskální politiky. Některé státy nechtějí přijít o pravomoc tvořit vlastní fiskální politiku, jednu z primárních úloh suverénního státu. Cílem práce je na základě reálných makroekonomických dat dvou vybraných členských zemí EU vyhodnotit, zda respektují nařízení Komise a jak se tyto reformní snahy vycházející z nařízení Komise promítají v hospodářském vývoji, zejména v oblastech veřejného zadlužení a trendu vývoje HDP. Analýza vnitřních a vnějších stabilizátorů ekonomik bude provedena na příkladu České republiky jako řadového člena EU v konfrontaci se Slovenskou republikou, jako aktivního člena eurozóny. V první fázi analýzy bude stručně popsán a vyhodnocen transformační proces obou zemí zasazený do kontextu etablování zemí bývalého východního bloku do struktur tržního hospodářství dle západního vzoru, kdy vrcholem je právě vstup do EU. V druhé části analýzy pak bude provedena konfrontace makroekonomických dat s nařízeními Komise. Smyslem práce tedy bude zhodnotit, zda dluhová krize v eurozóně musí být řešena zavedením společné fiskální politiky, vedoucí k přesunu dalších pravomocí suverénních států na instituce EU, či zda tuto funkci splní nastolení strukturálních reforem, respektující řádné makroekonomické ukazatele a rozpočtovou disciplínu jednotlivých členů.