Tato bakalářská práce se zaměřuje na možnosti intervence sociální práce u osob pozůstalých po dokonaném suicidiu blízkého. Cílem práce je porozumět specifikům dopadů dokonaného suicidia na životní situaci pozůstalých a reflektovat hlavní zdroje podpory včetně konkrétních možností intervence sociální práce, které pozůstalým pomáhají zvládnout tuto komplikovanou situaci.
Podle Špatenkové (2014) prožívají pozůstalí po sebevrazích intenzivní pocity hněvu, odmítnutí, viny a odpovědnosti za sebevraždu blízkého, což může vést k narušení osobní integrity a zvýšení sklonů k sebepoškozování či sebevražedným myšlenkám až činům. Situaci dále umocňuje společenské stigma, které u pozůstalých prohlubuje sociální izolaci a brání včasnému vyhledání pomoci (Feigelman et al., 2009). Vzhledem k vysokému riziku psychických obtíží i vlastních sebevražedných myšlenek pozůstalých je proto klíčové zaměřit se nejen na jejich prožívání, ale především na dostupnost a kvalitu odborné intervence.
Hlavní výzkumná otázka proto zní: „Jaké jsou možnosti intervence sociální práce ve vybraných aspektech životní situace pozůstalých po dokonaném suicidiu z pohledu pozůstalých a sociálních pracovníků?“
Pro výzkum je zvolen kvalitativní přístup, který umožňuje hlubší porozumění zkoumanému tématu. Do výzkumu budou zapojeny dvě skupiny respondentů (celkem min. 10 osob), a to jak osoby pozůstalé po suicidiu blízké osoby, tak sociální pracovníci, kteří s touto cílovou skupinou pracují. Data budou interpretována pomocí tematické analýzy. Výzkum v této práci přispěje k hlubšímu pochopení nejen potřeb pozůstalých, ale i možnostem intervencí sociální práce v této oblasti. Následná zjištění mohou být podstatná pro rozvoj efektivnějších intervencí v oblasti sociální práce, které by reagovaly na specifika této zranitelné skupiny a ke zkvalitnění vzdělávání sociálních pracovníků v této specifické oblasti.