Cell-free proteinová exprese má své počátky v 60. letech minulého století. Od té doby se metoda významně zdokonalila v mnoha směrech. Byly například vylepšeny buněčné extrakty, na kterých celá metoda stojí, a také byl optimalizován systém regenerace energie, nezbytný pro správný průběh reakce. Obé pomohlo dosáhnout o několik řádů vyšších proteinových výtěžků, než v počátcích, což dalo vzniknout komerčně dostupným kitům obsahujícím veškeré komponenty potřebné pro reakci. Mezi molekuly esenciální pro život nejen parazitů se řadí proteolytické enzymy – peptidázy. Tyto jsou u parazitických červů zapojeny např. do procesu trávení, imunomodulace hostitelské reakce či vyhýbání se imunitní odpovědi hostitele. Za účelem udržení proteolyticé rovnováhy je nutné, aby byl takový systém kontrolovatelný tzn. aby proteolýzu bylo možné např. tlumit účinkem inhibitorů peptidáz. Do oblasti našeho zájmu spadají především proteinové inhibitory cysteinových peptidáz (např. cystatiny) a serinových peptidáz (serpiny) modelového organismu Eudiplozoon nipponicum (rybí ektoparazit), který je podobně jako i celá třída Monogenea v tomto směru prozkoumán jen minimálně. Hlavní cíl: V navržené práci by měly být utříděny dosavadní poznatky související s možnostmi využití „klasických“ expresních systémů a jejich srovnání s možnostmi „cell-free“, zejména s ohledem na přípravu funkčních rekombinantních molekul – antigenů, aktivních enzymů a především inhibitorů. Dílčí cíle této práce jsou: 1. Zpracovat dostupnou literaturu zaměřenou na optimalizaci cell-free přípravy rekombinantních proteinů se zaměřením na proteiny parazitických červů. 2. Na základě známých sekvenčních dat vybrat pro cell-free expresi vhodné kandidáty ze skupiny inhibitorů peptidáz modelového organismu Eudiplozoon nipponicum (Monogenea) a některé z nich připravit v rekombinantní formě. 3. Získané proteinové inhibitory peptidáz molekulárně a biochemicky charakterizovat.