Služby pro uživatele návykových látek se v České republice začaly vyvíjet v druhé polovině 20. století. I přes tuto poměrně dlouhou dobu můžeme vidět, že veřejnost zná služby typu pobytových nebo ambulantních léčeb, ale služby v rámci terciární prevence většina populace nezná vůbec, nebo jen velmi okrajově. Kontaktní centra si mylně zaměňují s telefonickými centry a většinu lidí nenapadne, pro koho je služba určená, a co všechno klientům nabízí a poskytuje. Nízká informovanost o službě může zapříčinit zvyšování předsudků vůči osobám užívajícím návykové látky nebo snižování prestiže služby a dané organizace. Tento fakt může být zahlcující i pro samotné pracovníky v centrech, kteří neustále vysvětlují princip a výhody služby. Literatura obsahuje málo informací o předsudcích a stereotypech uživatelů návykových látek směrem od veřejnosti natož od nějaké určité komunity. Do jaké míry místní komunita ví nebo tuší, jaké služby kontaktní centrum nabízí, a proč je výhodné i pro samotnou veřejnost a danou místní komunitu? Za žádoucí stav považuji znalost místní komunity s principy a fungováním služeb konkrétního kontaktního centra pro uživatele návykových látek. Občané budou seznámeni s principy, díky kterým kontaktní centra chrání i jejich zdraví, cílovou skupinou, nabízenými službami a pracovním týmem. Také aby se pracovníci vyhnuli vyčerpávajícím výrokům typu “Vy je v tom braní podporujete.” apod a mohli se naplno věnovat své práci s klienty. Díky výše zmíněným podnětům jsem dospěla k formulaci základní výzkumné otázky, a to Jaké postoje zaujímá místní komunita k poskytování služeb konkrétního kontaktního centra pro uživatele návykových látek?