Předložená diplomové práce se věnuje tématu homesharingu a zkoumá zkušenost hostitelů s jeho poskytováním. Homesharing je formou sdílené péče v podobě pravidelného pobytu dítěte či dospělého u hostitele. Nabízí přirozenou podporu dětí a dospělých s postižením, při které hostitelé – dospělé osoby, pár nebo rodina – věnují svůj čas a péči dětem či dospělým ve svých domovech nebo v prostředí, které je těmto lidem blízké. Tato inovativní forma podpory dětí nebo dospělých s postižením a jejich pečujících osob doplňuje mezery ve stávajícím systému sociálních služeb, poskytuje větší flexibilitu a reaguje na jejich specifické potřeby. (Pudlovská et al., 2021; 2024)
Rodiny dětí a dospělých s postižením se při poskytování péče potýkají s celou řadou praktických výzev. Pečující osoby, nejčastěji rodiče, se pro náročnost péči o dítě s postižením často nacházejí na hranici svých fyzických a psychických sil. Zasíťování sociálních služeb, zaměřených na podporu osob se znevýhodněním a jejich rodičů v České republice, bohužel v současnosti není dostatečné. Taktéž kapacity jednotlivých služeb, včetně odlehčovacích služeb, neumožňují pokrýt poptávku. (Kasal, 2024; Vodáčková 2020)
Na tuto problematiku reaguje homesharing, jehož rozvoj je do značné míry závislý na kapacitách hostitelů, které jsou v poměru k zájemcům o podporu formou homesharingu stále nedostačující. Vzhledem k tomu, že poskytování homesharingu bylo v České republice zahájeno až v roce 2019, není dosud zkušenost českých hostitelů systematicky zmapována. Na tento problém reaguje předkládaná diplomová práce a provedený výzkum žité zkušenosti hostitelů s poskytováním homesharingu osobám se znevýhodněním. Kvalitativní výzkum v této oblasti má potenciál poskytnout klíčové poznatky a porozumění zkušenosti s hostitelstvím, které by mohly přispět ke zvyšování kvality poskytování a fungování homesharingu, k rozšiřování a zlepšení náboru hostitelů, a tím i snazší budoucí implementaci služby dalšími organizacemi napříč Českou republikou.