Bakalářská práce je zaměřena na důležitost sebepéče sociálních pracovníků, kteří pracují s lidmi s duševním onemocněním. Sociální práce je sama o sobě psychicky náročnou profesí a sociální pracovník by měl na vznikající zátěž reagovat přiměřenou sebepéčí, aby předešel negativním vlivům, které by mohly ovlivnit jak jeho pracovní, tak i osobní život. Samotný koncept zkoumání sebepéče jsem se rozhodla pojmout z hlediska jejích dimenzí, které jsem sestavila z již ukončených výzkumů nebo teoretických literárních pramenů. Na základě toho vnikla HVO: „Jak o sebe pečují, z hlediska vybraných dimenzí sebepéče, sociální pracovníci v práci s lidmi s duševním onemocněním?“ Prostřednictvím jejího zodpovězení bych chtěla docílit zdůraznění sebepéče u sociálních pracovníků pracujících s touto cílovou skupinou a rozšíření povědomí o různých podobách sebepéče a jejího využití. Sebepéči plánuji zkoumat především z hlediska těchto vybraných dimenzí: fyzická, psychická, sociální, spirituální a profesní. Při jejich stanovení jsem vycházela především z děl od autorů Lee a Miller (2013), Guler a Ceahan (2021) a Butler, Mercer, Mcclain-meeder et al. (2019). Hlavní výzkumná otázka bude zodpovězena na základě výsledků kvalitativního výzkumu, který bude uskutečněn pomocí polostrukturovaných rozhovorů. Prostřednictvím metody záměrného účelového výběru bude vybráno 10 respondentů dle kritérií. Respondenti musí pracovat s lidmi s duševním onemocněním na pozici sociálního pracovníka alespoň jeden rok a zároveň musí mít pracovní zkušenosti s lidmi s duševním onemocněním po dokonané nebo nedokonané sebevraždě. Dále budou data analyzována a interpretována prostřednictvím metody tematické analýzy v kombinaci s otevřeným kódováním.