Mnohočetný myelom (MM) je charakterizován zhoubnou proliferací jednoho klonu plazmatických buněk, které produkují jedinečný typ monoklonálního imunoglubulinu. Příčina onemocnění je neznámá. MM se podílí 1% na celkové četnosti nádorů a je druhým nejčastějším hematologickým nádorovým onemocněním. Klinický obraz i průběh onemocnění je velice heterogenní, od případů agresivních těžce invalidizujících s mnohočetnými frakturami obratlů i dlouhých kostí, závažnou cytopenií a poškozením ledvin po asymptomatický myelom charakterizovaný pouze přítomností monoklonálního imunoglobulinu a zvýšeného počtu plasmocytů v kostní dřeni. MM je stále i přes značné pokroky v terapii považován za nevyléčitelné onemocnění. Po různě dlouhém období remise dochází neodvratně k relapsu onemocnění a nutnosti další léčby. Aktivita MM v období relapsu se projevuve rovněž velice různě. Jednou z nejhůře ovlivnitelných forem relapasu jsou extramedulární ložiska (EM). Extramedulární postižení mnohočetným myelomem je definováno jako nález nádorových buněk mimo kostní tkáň. Cílem studie bude hodnocení prognostického významu specifických chromozomových aberací plasmocytů u pacientů s EM a zhodnocení léčebné odpovědi u pacientů léčených pouze konvenční léčbou a autologní transplantací, skupiny léčené konvenční léčbou s následnou autologní transplantací a v době relapsu účinnými léky a skupiny léčené novými léky již v primoléčbě