1. Vymezení řešené problematiky a základních pojmů Začínající učitel je označení pro absolventa učitelské fakulty, nastupujícího do učitelské profese. Má příslušné pedagogické vzdělání a pedagogickou způsobilost, ale chybí mu pedagogická zkušenost (Obická, 2009, s. 9). Bratři Stuart a Herbert Dreyfus (1980) vytvořili model získávání dovedností, ve kterém rozlišují 5 stupňů: novice, competent, proficient, expert, master. Můžeme říci, že novice odpovídá našemu začínajícímu učiteli. Ze začátku své praxe se učitel soustředí spíše sám na sebe. Získává první zkušenosti a dělá rozhodnutí na základě analýzy dat, ne na základě intuice. Můžeme to nazvat fází „přežívání“. Po určité době, která je individuálně dlouhá, nastává další fáze, ve které se učitel začíná více soustředit na žáky (Hanušová, 2017). Vstup mladého člověka do praxe je provázen řadou problému a úskalí. Jejich šíře a složitost je úměrná náročnosti učitelského povolání. Situace je o to víc komplikovaná tím, že na většině vysokých škol má příprava převážně teoretický charakter. Z toho důvodu začínajícím učitelům chybí pracovní dovednosti a zkušenosti. K dotváření odborného učitele dochází až v prvních letech praxe a ty také ovlivňují i celý další profesní vývoj (Šimoník, 1994). Časově rozmezit, kdy je učitel ještě začínající a kdy už ne je velmi obtížné. Závisí to na řadě faktorů jako například na aprobaci, typu školy, osobnosti učitele atd. Například Podlahová (2004) určila dobu začátečnictví na prvních 5 let působení ve školství. Oproti tomu Šimoník (1994) pro toto období určuje pouze jeden rok. Tvrdí, že první rok učitelského působení je rokem konfrontace představ a ideálů začínajícího učitele s realitou. V mé práci se budu zaměřovat na učitele, kteří učí 3 až 5 let. Je to pro to, aby tito učitelé už byli schopni říct, co museli zvládnout pro to, aby se v profesi udrželi a aby tam zůstat vůbec chtěli. 2. Shrnutí dosavadního stavu řešení či poznání Nemálo autorů se zabývá začínajícími učiteli a jejich problémy, vztahy k profesi či jejich připraveností. Šimoník (1994) např. zjistil, že začínající učitelé mají největší potíže s činnostmi jako: udržení kázně a pozornosti žáků, práce s neprospívajícími žáky a diagnostika osobnosti žáků. Začínající učitelé také trpí nedostatkem sebedůvěry, neschopností prosadit se v učitelském sboru a pocitem nejistoty (Hanušová & kol., 2017). Pařízek (1988, s. 36) provedl dotazníkové šetření mezi studenty učitelství, kteří v posledním ročníku absolvovali pedagogickou praxi. Zjištěné problémy rozdělil do tří skupin: zvládnutí třídy (kázeň, pozornost žáků atd.), komunikační dovednosti (dodržování spisovné mluvy, vystupování před třídou atd.) a didaktické problémy (volba vyučovacích metod, správné reakce na otázky žáků atd.). 3. Cíl práce V publikacích se často píše o problémech začínajících učitelů. Já se zaměřím nejen na jejich obavy z učitelského povolání, ale především na jejich strategie zvládání těchto obav. Udělám rozhovory s několika začínajícími učiteli a zjistím, čeho se obávají na učitelské profesi a jaké mají strategie pro to, aby tyto obavy překonali a pokračovali dále ve zvolené profesi. Tyto strategie potom budou moci pomoci budoucím učitelům k řešení jejich problémů. Obická, S. (2009). Připravenost začínajících učitelů a pomoc těmto učitelům ze strany vedení školy (Bakalářská práce). Praha: Pdf UK Dreyfus, H., & Dreyfus, S. (1980). A five-stage model of the mental activities involved in directed sklil acquisition. University of California:Berkeley.