Práce si klade za cíl nabídnout nový pohled na avantgardu v Československu ve dvacátých letech dvacátého století. Cílem je syntetický pohled, který opouští pojetí teatrologické, či filmově-vědní a nahlíží na umělce v tomto čase jako na jedny z prvních, kteří vytvářejí multimediální a audiovizuální počiny. Filmový záznam je užíván jako nástroj umělcův, ne jako svébytný samozábavný kus. Umělci opouštějí prozkoumanou rovinu literární, hudební a divadelní a stávají se prvními umělci novomediálního charakteru. Úzký vztah vizuálních obrazů, zejména filmu, lze vysledovat hlavně u básníků připadajících k avantgardě, kteří se vymezují k tradičním uměleckých žánrům a snaží se filmové záznamy užívat zcela novým, syntetickým způsobem. V zorném poli práce ovšem zůstává celé spektrum umělecké produkce této doby v Československu. Práce využije stávajících poznatků umění v nových médií, které byť mnohem mladší mohou být ve velké míře při archeologii těchto médií dobře aplikovány. Z hlediska formálních znaků multimediálního díla bude práce vycházet z teorií Packera a Randalla . Dílčí oporou bude kolektivní monografie Umění a nová média , v němž jsou dílčím způsobem zpracovány teorie mediálního umění Stanleyho Gibba, či Vincenza Lombarda, který se ve svém bádání věnuje Archeologii multimédií.