Bakalářská práce se zamýšlí nad rolí Ruské federace v rámci dlouhodobého konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem o oblast Náhorního Karabachu, který se nedávno (2020) opět navrátil načas do podoby horké fáze a přetavil se tak v konflikt ozbrojený. Práce rozvíjí do větší hloubky hlavní názorovou linku, která pracuje s hlavním argumentem autorky, který říká, že Ruská federace logicky sehrála klíčovou roli aktéra v rámci vytvoření mírové dohody mezi oběma stranami. Je to právě Rusko, které by mělo v oblasti udržovat mír a snažit se deeskalovat napětí v regionu a bránit šířícímu se vlivu Turecka. Argument vychází ze skutečnosti, že Rusko sehrálo roli klíčového diplomatického aktéra, mediátora diplomatického řešení situace, který se nepokoušel zasahovat do tohoto ozbrojeného konfliktu za pomoci vojenské intervence. Na základě mírové dohody nicméně hodlá v oblasti udržovat svoji dlouhodobou vojenskou přítomnost za pomoci peacekeepingové mise. Celá práce je žánrově koncipovaná formou rozšířeného position paperu, nemá tedy ambice zisku nových a hlubších vědeckých poznatků přesným metodologickým postupem v rámci dané problematiky aktuálního konfliktu na jižním Kavkaze, nýbrž přináší spíše hlubší zamyšlení nad komplexností celého problému konfliktu o Náhorní Karabach a nad tím, proč právě Ruská federace tuto roli zprostředkovatele sehrála a jaké výhody to může přinést jednak samotnému Rusku, a jednak v kontextu celé oblasti jižního Kavkazu. Cílem celého textu je pak obhájení argumentační pozice autorky, která zní, že právě Ruská federace by zde měla udržovat svou přítomnost jakožto podporovatel mírového procesu v této oblasti mezi oběma znesvářenými stranami.