Bakalářská práce se zaměřuje na to, jak hráči singleplayer RPG her vnímají prvky, které je u těchto her drží, a jak různé herní mechaniky ovlivňují jejich herní angažovanost. Teoretickým východiskem bude teorie sebeurčení a na ni navazující model Player Experience of Need Satisfaction, které umožňují interpretovat hráčské výpovědi v pojmech potřeb autonomie, kompetence a vztahovosti. Cílem práce je díky lépe porozumět tomu, jak konkrétní rozhodnutí herních designérů formují zkušenost hráčů se singleplayer RPG a jaké principy lze z těchto zkušeností odvodit pro návrh poutavějších her. Na základě polostrukturovaných rozhovorů s hráči bude student identifikovat typické motivy a situace, v nichž určité designové volby podporují nebo naopak oslabují pocit zapojení. Dále se zaměří na to, za jakých okolností může jedna složka prožitku (například silná hratelnost nebo poutavý svět) částečně kompenzovat slabiny v jiné oblasti.