Těžká depresivní porucha je jedním z hlavních problémů, kterým čelí zdravotní péče ve 21. století. Vysoký výskyt tohoto onemocnění a míra komorbidit zdůrazňují důležitost nalezení biochemických parametrů, které by pomáhaly depresivní epizody monitorovat, predikovat jejich progres a vývoj, a také účinnost terapie.

Cílem diplomové práce je zhodnotit význam analýzy vlasového kortizolu jako vhodného parametru predikce nástupu depresivní epizody u pacientů s afektivními poruchami. Předpokládá se, že na rozvoji onemocnění se podílí narušená aktivita hypotalamo-hypofyzárního systému (HPA). Hyperaktivita HPA osy a zvýšení expozice organismu jejím hlavním hormonem – kortizolem, byla už v literatuře popsána, avšak data k této problematice jsou zatím nekonzistentní, a povaha tohoto vztahu zůstává nejasná i proto, že longitudinální monitorování hladin kortizolu z konvenčních matric (plasma, moč) je prakticky nerealizovatelné.

Vývoj metody hodnocení vlasového kortizolu, která by umožňovala zachycení expozice kortizolem po delší dobu, může přispět k objasnění patofyziologie depresivní poruchy, monitorování klinického stavu pacienta a predikci jeho změny. Student/ka by si osvojil/a odběr biologického materiálu, jeho zpracování a následnou analýzu pomocí kapalinové chromatografie s hmotnostní spektrometrií. Segmentace odebraných vzorků vlasů umožňuje retrospektivní vizualizaci hladin kortizolu; je proto ideálním kandidátem pro dlouhodobé a objektivní sledování pacientů s depresivní poruchou.