Diplomová práce je zaměřena na postoje odsouzených žen k programu zacházení ve vybrané ženské věznici. Vycházím z předpokladu, že programy zacházení vhodně nereagují na potřeby odsouzených žen, včetně potřeb, které vyplývají z jejich specifické životní situace. Nesprávně navržené programy zacházení neberou v úvahu individuální potřeby žen ve vězení. Uvedený nežádoucí stav škodí samotným odsouzeným, což může vést k negativnímu postoji vůči těmto programům. Jestliže programy zacházení nezohledňují skutečné potřeby žen ve výkonu trestu, nejsou tyto jejich potřeb naplněny. Nežádoucí stav také škodí odborným zaměstnancům věznice, kteří s ženami ve výkonu trestu pracují a poskytují podporu pro změnu jejich nežádoucích vzorců chování. Škodím jim oslabování motivace žen ve VT k zapojení do programu zacházení, pokud touží, aby s nimi ženy ve VT spolupracovaly, vadí jím, že se tak neděje. Kromě toho nemohou vykázat očekávané výstupy z programu, protože málo motivované ženy nenaplňují cíle programu. Za žádoucí považuji, aby programy zacházení vhodně reagovaly na potřeby žen ve výkonu trestu, včetně těch potřeb, které vyplývají z jejich specifické životní situace. A tudíž aby při navrhování a administraci programů zacházení byly individuální potřeby žen ve výkonu trestu adekvátně vzaty v úvahu. Abych mohla přispět k dosažení tohoto žádoucího stavu v oblasti programů zacházení ve vězení pro odsouzené ženy, měla bych porozumět potřebám žen ve výkonu trestu a v čem na jejich potřeby individuální programy zacházení přiměřeně reagují. Jako základní výzkumnou otázku jsem proto zvolila: V čem programy zacházení berou a v čem neberou v úvahu to, co ženy ve výkonu trestu subjektivně potřebují?