V rámci legislativy je způsob, jakým ústavní výchova přistupuje k náboženskému životu dítěte, definován: “V zařízeních ... se vytvářejí podmínky pro účast dětí na náboženské výchově, ... podle zájmu dítěte a s ohledem na předchozí rodinnou výchovu a na rozumové schopnosti dítěte.” (109/2002 Sb., 2002) Nicméně jak jsou tato nařízení v praxi uplatňována, je podstatně hůře dohledatelné. Dle dosavadního výzkumu hraje rodina zásadní roli ve spirituálním vývoji, hlavně skrze jistou citovou vazbu a kvalitní komunikaci. Je proto otázka, jakým způsobem může vývoj náboženských přesvědčení a vztahu ke spiritualitě probíhat v prostředí, kde je právě tyto podmínky těžké zajistit. Na druhou stranu je třeba vzít v potaz, že “spiritualita” je již z definice odlišitelná od “náboženství” a nezávislá na něm a hraje roli i ve vnitřním životě mladých osob z rodin identifikujících se jako nenáboženské. Lze tudíž usuzovat, že náboženská výchova není nezbytnou k tomu, aby byla pro mladého člověka spiritualita relevantní. Z toho pak je možné se domnívat, že i lidé, kteří prošli ústavní péčí, se přesto ke spirituální tematice nějakým způsobem alespoň minimálně vztahují a že tento způsob má smysl zmapovat. Takto získané poznatky mohou být pro ústavní péči přínosné. Výzkum naznačuje pozitivní vztah mezi spiritualitou a životní spokojeností, psychologickým well-beingem i emoční regulací. Zároveň spiritualita přispívá k lepšímu vyrovnávání se s psychickou zátěží a náročnými životními situacemi. Lepší vhled do spirituality klientů dětských domovů by tudíž mohl přispět k hledání způsobu, jak jim může cílenější práce se spiritualitou (např. obohacení výchovy o aktivní práci se spiritualitou, jak to experimentálně provedli Rouholamini, Kalantarkousheh, & Sharifi, 2017) být ve výše uvedených procesech v životě v ústavu (a pravděpodobně i po jeho opuštění) prospěšná. Na zodpovězení všech otázek týkajících se spirituality v životech klientů dětských domovů by byla třeba řada výzkumů. Nejvhodnějším prvním krokem by bylo tematické zmapování rozhovory s cílovou skupinou na téma spirituality a následnou tematickou analýzou. K analýze bude použita metoda stanovená Braun a Clarke (2006), protože bývá začínajícím výzkumníkům doporučována. Věková kategorie respondentů (mladí dospělí) byla zvolena na základě předpokladu, že lidé v tomto věku dovedou již dobře reflektovat roli zkoumané tematiky, a to i retrospektivně. V návaznosti na výše uvedené výzkumná otázka zní: Jaká témata retrospektivně nacházejí mladí dospělí ve svých životech v dětském domově v souvislosti se spiritualitou?