Anotace
Anotace
Disertační práce se zabývá paličkovanou krajkou užívanou v
minulosti na lidových oděvních součástkách a bytovém textilu.
Při poznávání krajkářské technologie a nuancí jednotlivých
druhů je představena i historie samotné výroby v regionech naší
vlasti. Tato činnost se odrazila i ve způsobu života místních
lidí, kteří se krajkářství věnovali po velkou část dne. I když
jsou krajky krásným a ušlechtilým příkladem textilního umění,
nepřinášely pro své tvůrce příliš radosti. Krajkářství bylo
spojeno s mnohahodinovou sedavou prací. Odměnou byly nízké
výdělky, zejména v 19. a 20. století. Samozřejmostí bylo
zapojení takřka celé rodiny, tedy ženy, dětí i muže při
paličkování nebo přípravných pracích. Děti nezažily, co to je,
mít volný čas, který by mohly vyplnit bezstarostnými hrami.
Vedle školní docházky si musely najít chvíli na paličkování a
pomoc v domácnosti nebo při zemědělských pracích. Krajkářství
sice nebylo příliš výnosným zaměstnáním, přesto se k němu lidé
stále uchylovali. Bylo tomu tak v krajích, kde chudoba a
nedostatečné možnosti jiného výdělku nedovolovaly nalézt lepší
zdroj příjmu k zabezpečení rodiny.
Krajky byly výrobkem putujícím za svým uživatelem často
na velké vzdálenosti. Po cestách a necestách je rozváželi a
roznášeli velkopodnikatelé i podomní obchodníci. Tito lidé
trávili velkou část roku na cestách a byli vystaveni nejen
nebezpečí při možném přepadení a okradení, ale nesli též tíhu
obchodního rizika. To oni určovali, jaké zboží se kde
zhotovovalo a diktovali ceny, za které se krajky vykupovaly.
Trasy obchodu s krajkou zatím není možné plně rekonstruovat. V
předložené práci jsme se pokusili zrekapitulovat známé
skutečnosti a poukázat blíže na situaci na Vamberecku. Zde jsme
shledali nejen jména místních obchodníků, ale též jména cizích,
kteří sem pravidelně nebo nepravidelně docházeli. Nalezli jsme
v archivních pramenech několik jmen z Krušnohoří a ze
Slovenska. Již ovšem nelze odpovědět na otázku, zda tito lidé
krajky na Vamberecku vykupovali nebo je sem přinášeli. Pro
odpověď se nedochovaly žádné podklady.
K výzdobě lidového oděvu se na většině našeho území
užívala krajka zakoupená u obchodníka a nepocházející z dané
lokality. S krajkou se obchodovalo na velké vzdálenosti a tudíž
není možné vždy spolehlivě identifikovat, odkud která krajka
pocházela. Identifikaci navíc ztěžuje fakt, že řada druhů
paličkovaných krajek byla zhotovována současně na několika
místech. Nejen v českém a moravském prostředí ale také např. na
Slovensku. Markantní je tato situace při studiu vláčkových
krajek či v případě jednoduchých přezných krajek. Některé
krajky k moravským krojům se dovážely z Vamberecka či Jižních
Čech, jako např. vláčky či tzv. chorvátská. Další krajky
putovaly ze Slovenska, kde se např. vláčky od konce 19. století
produkovaly např. v okolí Piešťan. Jako prokazatelně slovenskou
krajkářskou produkci užitou na moravském či českém lidovém
textilu můžeme spolehlivě identifikovat pouze některé krajky,
příkladně novomestské či gróbské (z okolí Nového Mesta nad
Váhom a z oblasti Grobu). Vlastní identifikace krajek je
složitá a základem musí být znalost produkce všech středisek v
průběhu dějinného vývoje. Jedině tak lze vystopovat určité
charakteristické rysy, které odhalují produkci z určitého
střediska.
Vždy není možné určit motivy používané na krajkách.
Často jejich zažité názvy nemají nic společného s vlastním
vzorem. Na základě znalosti historie krajky jsme se
přesvědčili, že se výzdoba podřizovala dobovým estetickým
kánonům. Proto jsme se setkali s řadou prvků takřka na celém
prostoru Evropy. V lidovém prostředí původní motivy slohových
krajek podléhaly rustikalizaci a po technické stránce i ve
výrazovém projevu se u nich objevil sklon ke zjednodušení a
schematizaci.
Doklady stejného motivického uspořádání krajek z našeho
i zahraničního teritoria přinesly také otázku jakým směrem
vývoj probíhal. Dle našeho soudu se na našem území znalost
krajkářské technologie rozšířila směrem z center krajkářské
výroby na venkova díky šikovnosti domácích krajkářek a díky
tradici domácí textilní výroby se krajkářky odpozorováním a
zkoušením krajky naučily. V tradičních oblastech se znalost
techniky a vzory krajek předávaly z generace na generaci.
Příležitostně byla obohacena o nové vzory zásluhou podnikatelů
a bezpochyby též samotných krajkářek a krajkářů. Prokazatelně
byly vzory ovlivněny také slohovou produkcí. Pod rukama
krajkářek však vzory získaly svou osobitou podobu. U řady
krajek došlo k setření původní podoby výrobku. Motivy se
zjednodušily či pomocí zkratky vkomponovaly na zúžený prostor.
Vzhledem k tomu, že se paličkovalo hrubšími materiály výsledná
krajka nebyla vždy podobná své předloze. Krajky zhotovované pro
obchod nenesly výrazné regionální rysy. Dnes je těžké určit, z
jakého výrobního centra ten který výrobek pocházel.
Svět objevil krásu a jedinečnost lidové krajky z našeho
prostředí až velmi pozdě, až na přelomu 19. a 20. století. Tato
skutečnost již do vývoje lidového krajkářství příliš nezasáhla.
Ačkoli zájem o krajky podnítil velkou vlnu sběratelství, odbyt
nových výrobků se nezvedl. Krajky ustupovaly ze šatníků a
domácností a současně se snižoval i počet krajkářek a krajkářů.
Nivelizace krajkářské tradice byla uspíšena v posledních
desetiletích 19. století a v prvních desetiletích 20. století
poklesem výroby a zásluhou vzorníků propagovaných vídeňským
krajkářských ústavem. Svérázové snahy se v případě oděvní
tvorby ukázaly jako slepá cesta.
Pokusili jsme se přiblížit, jak se krajka uplatnila na
krojových součástkách. Shledali jsme masivní pronikání
valencienských a vláčkových krajek do výzdoby tradičních
lidových oděvních součástek na celém našem území, a to již od
posledních desetiletí 18. století. Tato situace byla vyvolána
vzrůstem obliby bílé výšivky a následně i dírkové na počátku
19. století. Obě techniky se uchytily v lidovém vyšívačském
umění a přinesly s sebou potřebu výzdoby pomocí odpovídajících
transparentních bílých a velmi jemných krajek. Takovému
požadavku vyhovovaly bezezbytku právě valencienky a vláčkové
krajky.
V průběhu 19. století jsme svědky upadání estetické
hodnoty lidových textilií zdobených krajkou a výšivkou. Bylo to
vyvoláno několika faktory. Jednak se krajka stává dostupnější,
jednak se od poloviny 19. století opakovaně objevovaly nové
jednodušší textilní techniky jakými byly např. tenerifa nebo
háčkovaná krajka. Výrazné obliby se dočkaly vyšívací příze v
nových odstínech barvené pomocí chemických přípravků. Všechny
uvedené faktory přispěly k vytěsnění tradiční výzdoby a tedy i
krajky. V muzejních fondech je uchováno množstvím necitlivých
kompozicí lidových textilií pocházejících právě z této doby.
Paličkovaná krajka se natrvalo či přechodně nahradila jinými
výrobky, nejčastěji strojovou či háčkovanou krajkou, tylem s
výšivkou či bez ní nebo se paličkovaná krajka užívá na oděvy a
textilie, kde se dříve neuplatnila. Úsilí po nalezení nového
uplatnění a odbytu ruční krajce, vedla ke snahám po zapojení
krajky do slohového oděvu, a to již od čtyřicátých let 19.
století. Pod vlivem svérázu se pokoušeli ve dvacátých letech
20. století výtvarníci o zapojení rustikálních krajkových
motivů do výzdoby bytového textilu i oděvních doplňků.
Estetiské kvality takových výrobků byly poměrně vysoké. Další
vývoj módy však směřoval jiným směrem.
Paličkovaná krajka se z lidového prostředí přesto nikdy
nevytratila. Někde se jí dařilo dobře, někde se přesunula do
role interiérové textilie (obrázky, dečky). Ohlédneme-li se
zpět, vidíme bohatost typů a druhů krajkové výzdoby, která byla
v našem lidovém prostředí v minulosti užívána. Při celkovém
zhodnocení dynamiky vývoje krajkové výzdoby se domníváme, že je
možné vytyčit v přístupu ke krajce několik vývojových stupňů.
Tyto stupně odráží vztah nositele i tvůrce ke krajce. Dále se v
nich zračí vzájemný vztah mezi podkladem a krajkovou,
výšivkovou či další výzdobou textilie. A v poslední řadě
korespondují s dobovými nároky na oděvní výzdobu a společenskou
hodnotou krajky v dané době.
Po seznámení s materiály ze zahraniční i domácí
krajkářské produkce a s katalogy zahraničních i domácích sbírek
vidíme úzkou provázanost české i slovenské krajky s krajkou
evropskou. S vědomím této skutečnosti chápeme českou krajku
jako produkt zlidovělý, krajkářství jako lidové umělecké
řemeslo.
Dotkli jsme se také otázky klasifikace paličkovaných
krajek. Dle našeho soudu lze využívat členění pracující s dvěmi
základními typy krajek – s páskovými a mnohopárovými. Toto
základní členění je ještě hlouběji rozpracováno na druhy podle
charakteru jednotlivých krajek bez ohledu na místo výroby.
Místní názvy se sice při popisu krajek užívají, jedná se však o
historická pojmenování, která vlastně charakterizující dané
druhy krajek jako technologicky svébytné výrobky.
Náš příspěvek nemohl celou problematiku identifikace
paličkované krajky postihnout. Snažili jsme se přinést alespoň
orientační body, které my sami při práci s kajkou využíváme a
které by mohly být oporou i pro další kolegy, badatele a
správce muzejních sbírek. Je škoda, že krajce není v naší
odborné literatuře věnováno více místa. Domníváme se, že pro
úplné vyhodnocení textilie je třeba pracovat s celkem, tedy s
textilií a všemi výzdobnými technikami, s materiále,
barevností, motivy a příběhem textilie samotné.
Při vyhodnocování historického materiálu, v našem
případě paličkované krajky na konkrétním oděvním či bytovém
textilu, byla nutná práce také s archivními a ikonografickými
prameny, s odbornou literaturou, technologickými příručkami a
muzejními či galerijními sbírkami. Neopominutelným předpokladem
pro práci s tímto typem textilního výrobku byla nutnost
načerpání znalosti krajkářské technologie. Přesvědčili jsme se
sami, že bez této výbavy by nebylo možné pochopit vývoj krajky
a postřehnout proměny, k nimž dochází u krajek při přestupu ze
slohového do lidového prostředí. …víceméně
Abstract
Bobbin Lace as a Community, Social and Economic Phenomenon.
The submissed doctoral thesis is devoted to bobbin lace used on
folk costume parts and home textiles in the past. Bobbin lace
is considered a community, social and economic phenomenon which
influenced the life of many inhabitants in our villages, and at
the same time stood in the focus of the state authorities. The
dissertation presents the lacemaking technique and the typology
of bobbin lace in compliance with the latest
knowledge. According to our opinion there can be used the
division dealing with two basic lace types – with strip lace
and multi–paired lace. This basic division is developed still
more profoundly into types after the character of individual
lace pieces regardless the place of origin. Local names,
however, are used by describing the lace; yet they represent
historical identification which actually characterises the
particular lace types as technologically original products. On
the basis of the study of domestic and foreign production it is
clear that the Czech and Slovak manufacture is not separated
from the development of the European lace–making. With the
awareness of this fact one can assume that the Czech lace is a
popularized product and lacemaking a folk handicraft.
The following part of this thesis deals with the
history of lace products, which is based on historic facts, as
well as the evidence of eyewitnesses, female and male
lacemakers, whose whole lives, or at least their parts, were
connected with this craft. Even if lace is a beautiful and
noble example of textile craft, it did not bring much joy
to its authors. Lacemaking was connected with many hours´
sedentary work at the bobbin–lace pillow. The reward was low
wages, especially in the 19th and 20th centuries. Involving
almost all the family, namely the wife, children and the
husband, in bobbin lacemaking or preparatory work, was a
necessity. Children did not know what it meant to have a free
time which could be spent with carefree playing. Besides school
attendance they had to find time for bobbin lacemaking and
household chores or help with fieldwork. Bobbin lacemaking,
however, was not a very lucrative job; yet people used to
resort to it. It was so in areas where poverty and lack of
possibility of some other earnings did not allow to find a
better source of income to secure the family needs.
The next theme to which this dissertation was dedicated
was the lace trade. Lace was the product wandering to their
user often for long distances. It was distributed and peddled
by manufacturers, factors, big businessmen, and also by hawkers
and pedlars. These people spent a great part of the year on
business trips, and not only did they incur the danger of
possible mugging, but they bore the burden of the business risk
as well. It was them who estimated which goods were made where
and dictated the prices for which lace was bought up. The
routes of lace trade have not been possible to be retraced
fully yet. In the submissed thesis the situations in Vamberk
and Zamberk regions are focused on. There are exemplified not
only the names of local traders, but also of foreign ones who
came regularly or irregularly there from Krusnohori region or
from Slovakia. It is not possible, however, to answer the
question whether these people bought up the lace or delivered
it there. There has remained no evidence for this.
The submissed doctoral thesis enables the view of
bobbin lace used for decorating folk textiles in the most parts
of our country. Due to the fact that lace was traded for great
distances, it is not always possible to identify from where the
particular lace came. The identification is made more difficult
by the fact that a number of types of bobbin lace was made in
several places paralelly; not only in Bohemian and Moravian
regions, but also e.g. in Slovakia. Some lace for Moravian folk
costumes was delivered from the Vamberk region or from South
Bohemia, such as e.g. „vláčka“ or so called „chorvatská“.
Further types of lace were peddlared from Slovakia, where e.g.
„vláčka“ were produced in the near of e.g. Piestany from the
end of the 19th century. It is possible to identify reliably
only some lace made in Slovakia and used on Moravian or
Bohemian folk textiles, for instance „novomestske“ or
„grobske“ lace (from the region of Nove Mesto nad Vahom and
from the region of Grob).
During the 19th century the aesthetic value of folk textiles
trimmed with lace and embroidery deteriorated. It was caused by
several factors. On the one hand lace was becoming more
available, on the other hand new simpler textile techniques
used to appear from the middle of the 19 century („tenerifa“,
crochetted lace); and embroidery threads delivered on market in
new shades produced chemically enjoyed great popularity. In
museum collections there are preserved many insensitive
combinations of folk textiles originated exactly in those days.
Bobbin lace was substituted permanently or temporarily by other
products, most often by machine–made or crochetted lace, tulle
with embroidery or without; or bobbin lace was used on garments
and textiles where it had not been applied before.
The ambition for finding new usage and market for
hand–made lace led to the effort to apply lace on style
garments. Under the influence of originality at the turn of the
20th century the artists tried to involve rustical lace motifs
in decoration of home textiles and accessories as well.Those
products were of rather high quality. The following development
of fashion, however, led in a different direction. Lace
withdrew from clothes and hoseholds, and together with it the
number of lace–makers diminished. Bobbin lace, however, has
never disappeared from folk environment. It flourished
somewhere, its usage changed into the role of interior textiles
(pictures, decorative cloths) somewhere else. If we look back,
we can see the richness of types and kinds of lace decorations
which were used in the folk environment in this country in the
past. Taking into account the dynamics of the development of
lace decorations, we can assume that it is possible to set
several development stages connected with lace. These stages
reflect the relationship of the user and the producer to lace.
They further express the mutual relationship between base and
lace, embroidery, or other trimming of the textiles. And
lastly, they correspond with the demands for garment trimming
and social value of lace in the given period. …víceméně
čeština
Soubor nebo složku lze nahrát pomocí tlačítka Přidat.
Podrobnosti lze zjistit označením příslušného řádku.
Pro častou práci je možné zvolit režim Více možností.
Vyhledávaný výraz můžete zadat přímo do adresního řádku.
Pomocí funkce Nedávné je možné se rychle vrátit k právě prohlíženým souborům. Oblíbené soubory je také možné označit Hvězdičkou.