Mikrovlnná interferometrická observatoř ALMA, postavená a provozovaná v široké mezinárodní spolupráci ESO, NRAO a NAOJ, je jedinečným a špičkovým zařízením pro astronomický výzkum. Od svého vzniku má na kontě mnoho průlomových objevů a byla i naprosto klíčovým elementem globálního VLBI interferometru EHT, který nám v dubnu 2019 přinesl vůbec první snímek blízkého okolí černé díry v galaxii M87.
Přestože se ALMA věnuje především objektům vzdáleného vesmíru, mezi její vědecké cíle patří i objekty sluneční soustavy, včetně Slunce. Vědecký výzkum Slunce s obs. ALMA má – oproti studiu vzdálených objektů – ovšem i svoje zvláštnosti: mimo jiné, kvůli vysokému jasu na mm vlnách a relativnímu pohybu objektů na Slunci (např. skvrn) vůči vzdáleným hvězdám (v důsledku denního pohybu a diferenciální rotace Slunce, což lze popsat vhodnou efemeridou) potřebuje specifickou kalibrační proceduru. Protože emise vždy zabírá celé zorné pole antény, je nutné obrazy získané interferometricky (INT) kombinovat s daty získanými skenováním pomocí jedné antény (tzv. TP data). A protože ALMA je primárně určena pro vzdálený vesmír, pracuje přirozeně v systému rovníkových Ra/Dec souřadnic (ICRS nebo J2000), zatímco standard ve sluneční fyzice, užívaný družicovými i pozemními optickými slunečními dalekohledy, je systém tzv. helio-projektivních kartézských (HPC) souřadnic spojených se středem slunečního disku. Praktické získání vědecky využitelných slunečních radiových map z observatoře ALMA, včetně možnosti jejich přímého navázání na obrazová data z jiných observatoří (pozemních i družicových), je tedy poměrně komplikovaný proces zahrnující (1) specifickou kalibraci a výběr primárních dat, (2) interferometrické zobrazení (imaging) kalibrované datové sady, (3) kombinaci INT obrazů s TP pozorováním, a (4) transformaci získaného výsledného FITS obrazu do systému slunečních HPC souřadnic.
Práce se soustředí na studium celého tohoto postupu a vyústí ve vlastní příspěvek autora k některým jeho krokům. Jejím cílem je důkladné seznámení se s metodou radiové interferometrie, jejími matematickými základy, principy kalibrace dat a získání interferometrického obrazu. Použití metody bude demonstrováno na reálných pozorovacích datech z archivu observatoře ALMA. Konkrétní aplikace se soustředí na sluneční pozorování a jejich specifika – kalibrace, kombinace INT+TP dat, efemerida a transformace souřadnic. Praktickým výstupem práce bude program, který na základě výše zmíněných znalostí získaných rešerší literatury a praktickým zpracováním cvičných reálných dat umožní překládání více-kanálových zobrazení Slunce – ALMA + družicová nebo pozemní optická pozorování – přes sebe. Program zcela jistě najde uplatnění ve vědecké komunitě při multi-frekvenční analýze slunečních pozorování.

• Thompson, A.R., Moran, J.M., Swenson Jr, G.W. (2001).: Interferometry and Synthesis in Radio Astronomy, Wiley ISBN: 978-0471254928
• Budějický, J., Plavcová, Z., Plavec, M. (1962): Radioastronomie, NČSAV Praha
• Wilson, T.L., Rohlfs, K., Hüttemeister, S. (2009): Tools of Radio Astronomy, Springer, ISBN: 978-3- 540-85121-9
• Marr, J.M., Snell, R.L., Kurtz, S.E (2015): Fundamentals of Radio Astronomy: Observational Methods, CRC Press, ISBN:978-1420076769