Veřejná listina vydaná v jednom státě nepožívá stejných účinků ve státě jiném. Současně se jejich režim liší v závislosti na účelu, za kterým je v jiném státě listina předkládána, tedy při použití jako důkaz či jako exekuční titul. Práce bude vycházet z hypotézy, že mechanismy zacházení (uznání a výkon), které jsou nastaveny v rámci evropského justičního prostoru či v rámci Haagské konference mezinárodního práva soukromého, vytváří racionální a pragmatický prostor pro mezinárodní využití veřejných listin. K takové hypotéze lze přistoupit z několika pozic. Jednak lze stanovit, že tyto mechanismy jsou nastaveny racionálně a pragmaticky především tehdy, pokud chrání oprávněné zájmy dotčených subjektů. Konkrétně jde o zájem osoby předkládající veřejnou listinu ať už jako důkaz, či za účelem jejího výkonu, dále zájem státu, ve kterém je listina pro tyto účely předkládána, a konečně zájem dlužníka z veřejné listiny. Dále bude práce sledovat, jaké projevy má při použití konkrétních instrumentů skutečnost, že právní úpravy institutu veřejné listiny se v jednotlivých státech navzájem liší (některé právní řády tento institut dokonce neznají). V oblasti výkonu veřejné listiny bude práce zaměřena především na rozdíly v úpravě přes-hraničního pohybu konkrétních druhů veřejných listin, především ve srovnání výkonu soudních rozhodnutí a jiných veřejných listin. Zatímco v úvodu práce budou popsány výše uvedené postupy k uchopení hypotézy a obecné vymezení institutu veřejné listiny, kmenová část se bude věnovat jednotlivým pramenům upravujícím její mezinárodní použití. Systematika bude sledovat předmět úpravy (uznání a výkon) a úroveň jednotlivých pramenů (unijní, mezinárodní a vnitrostátní), a to s důrazem na některé vybrané instrumenty. Předmětem práce pak bude rozbor této právní úpravy ve světle výše nastíněných kritérií.