Nařízení o dědictví je jedním z aktů náležejících k tzv. evropskému justičnímu prostoru. Jeho cílem je, podobně jako v jiných případech existujících nařízení, usnadnit styk v oblasti soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem v rámci EU. Zde domoci se zděděného majetku v rámci EU. Cílem diplomové práce je vyhodnocení pozice rozhodnutí v dědických věcech a evropského dědického osvědčení, jako dvou možných výstupů z probíhajícího či proběhnutého dědického řízení pokrytého výše uvedeným nařízením. Diplomová práce, při zhodnocení celkové pozice nařízení (působnost, vazba k dalším nástrojům), se bude zabývat tedy dvěma hlavními cestami, jak lze v případě dědického řízení s mezinárodním prvkem z pohledu nařízení o dědictví prokázat své postavení: evropským dědickým osvědčením a rozhodnutím. Vedle analýzy obou prostředků to bude i případná vazba na další prostředky známé dědickému řízení a vazba na vnitrostátní právo včetně pozice, zejména evropského dědického osvědčení, v praxi. Autorka v úvodní kapitole, která je předmětem práce v podzimním semestru a na níž je vázán zápočet, vytyčí základní výzkumné otázky, metodu práce včetně literatury, kterou využije. Vzhledem k tématu se předpokládá i literatura zahraniční. V dalších termínech se řídí odevzdání práce a formální stránka práce fakultní legislativou.