Angažovanost zaměstnanců je poměrně mladým konceptem, který se začal objevovat od 90. let s nástupem pozitivní psychologie a nejdřív byl zkoumán jako opak stavu vyhoření. Shaufeli, Salanova, Gonzales-Roma a Bakker (2002) uvádí, že pracovní angažovanost je pozitivní, naplňující a k práci se vztahující stav mysli, který je charakterizován bdělostí, odhodlaností a pohlcením. Angažovaní zaměstnanci jsou více nadšení do své práce a investují do ní více energie (Christian, Garza, & Slaughter, 2011). Jedná se tedy o žádoucí stav pro zaměstnance i pro zaměstnavatele a zkoumá se, co za ní stojí. Z vlivů pracovní prostředí je zkoumán nejčastěji model pracovních zdrojů a požadavků. (Bakker & Demerouti, 2007) Z hlediska osobnostních dispozic byl zkoumán vztah s proaktivní osobností, self-efficacy, D-typem osobností, resiliencí nebo pěti faktorovým modelem osobnosti. Ve svém výzkumu se zabývám pětifaktorovým modelem osobnosti a sebedeterminační teorií a jejich vztahem k pracovní angažovanosti. Jedná se o kvantitativní studii prováděnou na zaměstnancích mezinárodní firmy sídlící v Brně, N=240. Ke zjištění pracovní angažovanosti byla použita Utrecht Work Engagement Scale, pro zjištění osobnostních rysů pak Big Five Inventory-2 a pro zjištění základních motivačních potřeb Basic Psychological Need Satisfaction at Work Scale.