Ve své bakalářské práci se budu zabývat obcí Lužice u Hodonína v období 2. sv. války.Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, jehož se zúčastnila většina států světa a jenž se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíc zničujícím válečným střetnutím v dějinách lidstva. Dějiny 2. světové války nejsou jen dějinami velkých bitev válčících stran. Jsou to současně i dějiny a příběhy lidí, kteří se nesmířili s okupací naší země a dobrovolně se rozhodli zapojit do boje proti fašismu a za národní osvobození. Patřili mezi ně i lužičtí občané. Obyvatelům Lužic se hluboce vepsal do paměti 15. březen 1939, kdy za sychravého rána projížděla obcí směrem k Hodonínu šedivá kolona vojenských aut a motocyklů hitlerovské armády. Začalo šestileté období okupace a války, která přinesla i Lužicím nejen hmotné a kulturní ztráty, ale i ztráty na lidských životech. Ve své bakalářské práci se budu zabývat také geografickou podobou Lužic a budu se zaměřovat na jednotlivé budovy, jakými jsou například škola, kostel, sokolovna nebo cihelna a jak byly tyto objekty poznamenány v průběhu války. V další části se budu věnovat významným lužickým rodákům a jejich osudům, kteří v období války odváděli dobrý kus práce, a to především mimo území naší obce, hlavně v zahraničí. Bojovali v Polsku, ve Francii, Anglii, na Středním východě, v Sovětském svazu. Někteří z nich položili v bojích za svobodu svůj život, jiní se stali oběťmi koncentračních táborů, další zahynuli při leteckém náletu nebo při osvobozování obce. Celkem ve válce zahynulo 18 lužických občanů. Obec byla osvobozena vojsky 2. ukrajinského frontu. V katastru obce zahynulo 26 rudoarmějců. Rád bych se opíral i o vzpomínky dosud žijících občanů. Vzpomínat budou Bohumila Hromková, Miluška Kopřivová a Miroslava Rošková. Mimo jiné budu vycházet i z ručně psané kroniky Lužic, která toto těžké období zachycuje.