Hnízdní parazitismus významně ovlivňuje reprodukční úspěšnost hostitelů. Hostitelé vůči tomuto negativnímu vlivu ale nejsou zcela bezbranní a v průběhu koevoluce s hnízdními parazity se u nich vyvinula řada obranných strategií. Jednou z nich, nastupující v první linii, je aktivní obrana hnízda vůči dospělému parazitovi.

Podobně jako jiné rodičovské investice je i aktivní obrana hnízda pro rodiče nákladná. Proto by měli optimalizovat její intenzitu, a to podle rizika ohrožení vlastního přežití na jedné straně a rizika ztráty obsahu hnízda na straně druhé. Obě tato rizika se však mohou výrazně lišit podle typu nepřítele.

Hnízdní parazité a predátoři dospělých ptáků nebo mláďat obecně představují pro rodiče různé druhy hrozeb. Ačkoli i hnízdní parazité mohou být někdy predátory hnízd, úspěšný parazitismus je pro hostitele často nákladnější než predace hnízda, protože kromě ztráty potomstva vyžaduje dlouhodobou investici do parazitického mláděte, čímž se hostitelům snižují šance na opětovné zahnízdění.

Zatímco obrana hnízda před predátorem může vést ke zranění nebo smrti rodičů, obrana před parazitem ochrání obsah hnízda, aniž by rodičům toto hrozilo. Záměna predátora za hnízdního parazita může být tudíž pro rodiče fatální. Je proto pro ně velice důležité jednotlivé druhy nebezpečí správně rozpoznat a zvolit adekvátní obrannou strategii. Jenom tak může být obrana hnízda efektivní.

Hostitelé zpravidla hnízdní parazity specificky rozpoznávají. Někteří parazité se však svou velikostí, tvarem těla a zbarvením opeření nápadně podobají některým druhům dravců, často potenciálním predátorům dospělých ptáků. Tím znesnadňují hostitelům jejich rozpoznávání. V některých případech je podobnost parazita s predátorem dokonce taková, že hostitelé reagují na parazita jako na predátora dospělců, tj. se ho bojí a reagují na něj méně agresivně. Má se proto za to, že toto batesovské mimikry se u parazitů vyvinulo jako odpověď na aktivní obranu hostitelů a může být velice efektivní, protože parazitům usnadňuje přístup k hnízdu. Typickým příkladem je šedá morfa samice kukačky obecné (Cuculus canorus), která svým zbarvením napodobuje krahujce obecného (Accipiter nisus). Podobný jev se vyskytuje i u některých dalších druhů parazitických kukaček.

Na téma mimikry predátora hnízdním parazitem existuje solidní řada prací, převážně experimentálního charakteru. Jejich spojovacím článkem je hledání odpovědi na otázku, zda je takovéto napodobování dravce pro parazita výhodné, resp. zda jsou hostitelé schopni parazita i navzdory jeho dravčímu mimikry rozpoznat. Dosavadní výsledky jsou však vesměs protichůdné, chybí jejich syntéza a kritické zhodnocení. Cílem bakalářské práce proto bude (1) takovou syntézu provést a jednoduchým metaanalytickým přístupem vyhodnotit, zda a nakolik je tato parazitická strategie efektivní. Dalším cílem bude (2) posoudit význam jednotlivých znaků sloužících jako potenciální podněty (např. zbarvení oka, přítomnost vlnkování na spodině těla, tvar zobáku atd.), které by hostiteli mohly účinné rozpoznávání parazita v tomto kontextu usnadňovat nebo naopak znemožňovat. V neposlední řadě (3) budou vyhodnoceny některé metodické aspekty studií, které by mohly rozpoznávání parazita hostitelem rovněž ovlivnit.