1. Záměr Záměrem práce je představit Východní partnerství, východní dimenzi Evropské politiky sousedství, s využitím konceptu EU jakožto normativní mocnosti. Text má za cíl aplikovat tento koncept na příkladu Ázerbajdžánu. Právě díky této praktické aplikaci je možné lépe postihnout limity působení EU jako normativní mocnosti v jejím východním sousedství a pokusit se identifikovat možné příčiny. Základním teoretickým východiskem textu bude koncept normativní mocnosti tak, jak ho vymezil Ian Manners. Případová studie Ázerbajdžánu byla vybrána z několika důvodů. Za prvé Ázerbajdžán se zřídka nachází v ohnisku zájmu, jak médií, tak akademické, v kontextu sledování jeho dodržování norem jako lidská práva či vláda práva a podobně pokud ho porovnáme například s Běloruskem. Vnímáno tedy očima pozorovatele ze střední Evropy, Ázerbajdžán je stát spíše uzavřený, z hlediska politického režimu, a tedy se zdá, že na něj není soustředěna obecně taková pozornost. A to se týká i EU, především tedy těch jejích představitelů, kteří obecně kritizují nesledování standardů EU, co se týče jistých hodnot a norem, v třetích zemích. Za druhé právě na příkladu Ázerbajdžánu se zdá, že EU jako normativní mocnost a reprezentant určitých hodnot selhává. A to nejen z důvodu vnitropolitické situace v Ázerbajdžánu, ale i díky ne příliš koherentní vnější politice EU. Práce tak má za cíl pokusit se analyzovat vztahy EU a Ázerbajdžánu zejména tedy v kontextu Evropské politiky sousedství (později vzniká Východní partnerství, práce se tedy bude zaměřovat chronologicky nejprve Evropskou politiku sousedství a později Východním partnerstvím). A následně také vyobrazit roli EU v tomto regionu a to optikou teoretického konceptu normativní moci, který bude tvořit rámec práce. 2. Metoda Z hlediska metodologického práce představuje disciplinovanou interpretativní případovou studii. Bude využita metoda processtracingu, která by měla jasně demonstrovat to, že vztahy EU a Ázerbajdžánu se vyvíjí. Bude se soustředit zejména na vývoj vztahů a jejich změny před a po vzniku Východního partnerství. Stejně tak díky této metodě budeme moci lépe postihnout změny v Evropské politice sousedství samotné, budeme se zabývat možnou proměnou, vývojem ENP, a to také před a po vzniku Východního partnerství. Východní partnerství tak bude sloužit jako významný mezník pro porovnání změny v této politice EU. V obou výše zmíněných případech samozřejmě bude kladen důraz zejména na postihnutí procesu změny a objasnění jejich příčin. V první části práce bude využita především relevantní sekundární literatura. V další části práce pak bude využita také analýza primárních zdrojů. Bude se jednat o obsahovou kvalitativní analýzu.