Předchozí výzkum poukazuje na existenci dvou typů prokrastinátorů (osob chronicky odkládajících povinnosti). První typ vnímá svoje chování jako velmi problematické a vyznačuje se mimo jiné negativním sebehodnocením. Druhý typ nemá oproti neprokrastinátorům snížené sebehodnocení a svoje fungování nevnímá až tak negativně. V této diplomové práci je úkolem studentky zjistit, jestli zdánlivě vysoké pozitivní sebehodnocení u některých prokrastinátorů může být na rozdíl od neprokrastinátorů důsledkem defenzivních mechanismů. Studentka prostuduje literaturu věnovanou defenzivnímu a pravému pozitivnímu sebehodnocení a různým podobám prožívání prokrastinace. V teoretické části se zaměří na možné příčiny, projevy a důsledky defenzivního „sebevědomí“, jeho odlišení od „pravého sebevědomí“ a mechanismy, které jej mohou spojovat s prokrastinací. Zdůvodní přínosnost zkoumání rozdílů mezi pravým a demonstrovaným pozitivním sebehodnocením u lidí se seberegulačními problémy. V empirické části připraví vhodné nástroje a realizuje dotazníkový výzkum na vzorku studentů. Data zpracuje pomocí vhodných statistických analýz, výsledky správně popíše a doplní tabulky a grafy. V diskusní části vyvodí z výsledků závěry s přihlédnutím na limity výzkumu, zhodnotí přínos studie a případně navrhne další výzkumné otázky, které by mohly poznatek rozšířit nebo posílit.