Velikost genomu a obsah GC bazí jsou důležitými genomickými parametry odrážejícími nejrůznější procesy evoluce genomu a podmiňující některé vlastnosti rostlin, které se mhou projevit na jejich morfologii a ekologii. Díky větší energetické náročnosti syntézy většího genomu a s tím souvisejících větších buněčných struktur se očekává, že rostliny limitované dostupností živin budou mít obecně tendenci ke zmenšování genomu a k menší frekvenci tvorby polyploidů. Jedním z exemplárních případů limitace živinami jsou masožravé rostliny, jejichž schopnost masožravosti se vyvinula právě jako adaptace na nedostatek živin v okolním prostředí (Darwin 1875, Givinish/et al./ 1984, Adamec 1997, Ellison 2006). Přesto, že masožravé rostliny jsou ekologicky a morfologicky poměrně výraznou funkčně-ekologickou skupinou (Ellison et Gotelli 2009, Gibson et Waller 2009), diverzita jejích genomů je zatím pouze omezeně známa. Systematičtější data existují dosud jen pro čeleď /Lentibulariaceae/, ve kterých přitom byla odhalen druh s dosud nejmenším rostlinným genomem (Greilhuber et al. 2006). Jako vhodný kandidát na další studium se jeví rod Nepenthes. Ten kromě naprosté absence jakýchkoliv genomických dat představuje i dobrý biogeografický model, umožňující kromě pokračování v hledání rostlin s nejmenším genomem testovat i některé hypotézy týkající se ekologie genomů a genomové změny doprovázející adaptivní radiace.