Jedním z relevantních jevů v současném pedagogickém dění v České republice je zvýšený zájem odborníků a veřejnosti o otázky výchovy a vzdělávání nadaných žáků (studentů). Postavení mimořádně nadaných dětí v procesech školní edukace však není zdaleka jednoznačné a výhradně příznivé. Obecně tradovaný názor, že si žádný vyspělý stát nemůže dovolit zanedbávat nadání a talent u těch žáků a studentů, kteří mají potenciál přinášet jednou společnosti vysoké a trvalé hodnoty, naráží v praxi na celou řadu překážek. Studie přináší poznatky z výzkumné sondy zaměřené na zkušenosti rodičů mimořádně nadaných dětí ( žáků základní školy) s podporou jejich úspěšné školní edukace. Výjimečně nadané děti mají ve školním i rodinném prostředí velmi náročné postavení. Stává se, že jejich nadání není odhaleno a klasický systém výuky určený pro průměrného žáka má na nadané děti demotivující účinek – vyvolává u nich nudu, nezájem, negativní vztah ke škole, nevhodné a neadekvátní formy chování. Pokud nadání u žáka diagnostikováno je, ani tak není zaručeno, že se bude při běžném přístupu školy a rodiny rozvíjet. Pro zdravý a úspěšný rozvoj nadání je potřeba vnímavého a citlivého přístupu jak rodiče, tak učitele. Musí být naplněny studijní i jiné potřeby dítěte. Sám potenciál nadání je v praxi bezvýznamný, pokud nadané dítě není dostatečně motivováno pro rozvoj svého nadání. Přirozeností nadaných je zájem o studium a nové poznatky. Tato akademická motivace může být posilována či tlumena vnějšími faktory včetně nevhodného přístupu školy nebo rodičů. Dítěti, které chápou nové věci radikálně rychleji než ostatní a umějí s novými poznatky dále zacházet, hledat vztahy, aplikovat dále na jiné problémy, se rychle obvyklé metody omrzí. Je třeba hledat nové cesty, starat se, aby nadané dítě mělo dostatek podnětů a prostoru. Rodiče proto hrají klíčovou roli při utváření živné půdy pro rozvoj nadání dítěte, neboť takto mohou pomoci jeho akademickou motivaci dále rozvíjet a zvnitřňovat.