Sudetoněmecké krajanské sdružení (Sudetendeutsche Landsmannschaft, dále SdL) vzniklý v 50. letech minulého století, se 1973 vymezil proti směřování německé vlády při podpisu tzv. Pražské smlouvy. Dlouhou dobu stál spolek v opozici k německým politickým elitám a v procesu smiřování obou zemí prosazoval přísnější pozici především v řešení otázky majetkových restitucí a (finančních) reparací pro vysídlené sudetské Němce. Odmítal zachování statutu quo v otázce hranic a často argumentoval, že dle mezinárodního práva má Německo nárok na zachování hranic z roku 1937, v případě že na bilaterální smlouvě nebude participovat. V česko-německých bilaterálních vztazích tak spolek setrvával na pozici soupeře („competitor“). Tento pojem je přejat z konceptu smíření podle Lily Gardner Feldmann, která typologizuje nevládní aktéry/instituce a vymezuje mimo jiné roli soupeře („competitor“). V roce 2016 SdL odstranilo ze stanov nároky na majetkové reparace a od té doby můžeme pozorovat výrazné vychýlení z původní radikální nebo až agresivní role, směrem k pozici konstruktivního a přátelského aktéra. Povědomí o tomto transformačním fenoménu zatím není dostatečně rozšířené ani zmapované. Proto je cílem této práce zachytit proměnu SdL jako aktéra česko-německých vztahů. Metodou obsahové analýzy projevů představitelů SdL, memorand a prohlášení spolku bude zkoumáno, zda a do jaké míry se SdL odchýlilo od své tradiční role "competitor" z radikálního a často agresivního po konstruktivního až přátelského aktéra.