Cílem práce je za pomoci komparace křesťanských a mimokřesťanských zpráv týkajících se perzekucí křesťanů od 1. století do poloviny 3. století, jakož i mimokřesťanských zmínek o křesťanech a náboženských perzekucích obecně, zasadit postavení křesťanů do kontextu postavení jiných menšinových náboženských směrů antiky a přispět tak k určení, kdy a za jakých okolností se právě křesťané stali specificky nahlíženou skupinou a předmětem specifických perzekucí (jež následně vyvrcholily celoříšskými pronásledováními od poloviny 3. století). Zatímco o křesťanské reflexi pronásledování vypovídá nezměrné množství martyrologických, apologetických a dalších textů, pohanskou perspektivu zastupuje pouze úzký okruh pramenů, a podobně úzký okruh pramenů se dotýká témat souvisejících s perzekucemi jiných náboženských směrů antiky. I přes tak neblahý stav pramenné základny je však možno z velké části rekonstruovat příčiny a průběh perzekucí mimokřesťanských směrů a jejich reflexi ze strany helénistických a římských intelektuálních elit, když už ne příslušníků perzekuovaných skupin. Ostatně právě postoje těchto elit jsou pro pochopení fenoménu perzekucí křesťanů, a obecně náboženských perzekucí v antice, zcela klíčové. Záměrem této práce je formulovat příčiny perzekucí křesťanů a ostatních náboženských skupin za pomocí rozboru právních pramenů, ale zejména za pomocí rozlišení charakteristik těchto skupin v dílech pohanských autorů, jakož i zpráv o jednotlivých perzekucích. Práce by měla odpovědět v podstatě na čtyři hlavní výzkumné otázky:

Doporučená literatura: