Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

3.3. Charakteristika úchopů


3.3.1. Fyziologický vývoj úchopu

Vývoj ruky, jako úchopového orgánu, hrál u člověka jednu z nejpřednějších úloh. Je po myšlení nejdůležitější pomůckou člověka. Představuje nejen pracovní nástroj, ale i zdroj obživy, umožňuje styk s okolím, pro některé je i jediným orgánem komunikačním. Její všestrannost a funkční schopnosti ji kladou hned za myšlení jako nejdůležitější pomůcku člověka (Hadraba, I., http://www.ortotikaprotetika.cz).

  • Novorozenecké období

    Pohyby dítěte v této době jsou spontánní a reflexní. Dítě spontánně pohybuje horními končetinami. Tyto pohyby jsou rychlé a nekoordinované. Po narození má dítě ruce sevřené v pěsti a palec je flektován do dlaně. Vložíme-li prst do dlaně dítěte, je úchop výrazně reflexní, nikoli úmyslný. Je to nepodmíněný uchopovací reflex, který je nejsilnější ve druhém týdnu života a mizí v pátém až šestém měsíci. Ve druhém měsíci mává dítě oběma horníma končetinami.

    Kojenecké období trvá od třetího měsíce do jednoho roku. Dítě postupně uvolňuje sevření ruky a ve čtvrtém měsíci začíná vědomě uchopovat předměty. Učí se aktivnímu používání smyslových orgánů, senzomotorické koordinaci. Předměty vyhledává zrakem a snaží se jich dotknout, uchopování se však většinou ještě nedaří. V šestém měsíci uchopuje tzv. hrabavým, dlaňovým úchopem. To znamená, že používá čtyři prsty s vyloučením palce. Předměty bere oběma rukama. Zhruba v sedmém měsíci uchopuje dítě předměty samo, zachycuje je nadhmatem mezi napjatý palec a ukazováček. Asi v 9. měsíci vzniká opozice palce a schopnost uchopovat drobné předměty. Vývoj v tomto stadiu vrcholí tím, že si dítě plynule a za kontroly zraku předává hračku z jedné ručky do druhé. V desátém měsíci bere už i malé předměty ohnutým palcem a ukazováčkem v opozici, hovoříme o klešťovém úchopu. V tomto období umí dítě také i předměty pouštět, což je náročnější. Velký význam má v tomto období především hra, která uspokojuje potřebu aktivity. Manipulace s hračkou je závislá na poloze, v níž se dítě nachází a za tímto účelem polohu také často mění. Schopnost upouštět předměty působí dítěti velkou radost, která se projevuje tím, že vyhazuje hračky z postýlky nebo kočárku a chce, aby mu byl předmět podáván zpět. Kolem roku je manipulace již dosti specifická, protože respektuje vlastnosti předmětů (srov. Langmeier, J., Krejčířová, D. 2006; Vágnerová, M. 2008; ad.)

  • Období batolete

    Jako batolivé období označujeme věk od jednoho roku do tří let. V tomto období dochází k významným změnám, a to především v oblasti jemné a hrubé motoriky a v řeči. V počáteční fázi provádí dítě mnoho zbytečných pohybů, které postupně mizí, vyhasínají a zůstávají účelové pohybové vzory. Mechanická manipulace s předměty se stává smysluplnou, dítě napodobuje, později konstruuje. Koordinace pohybu ruky je přesnější a diferencovanější. Rovněž schopnost upouštění se neustále zlepšuje. Tato dovednost se projeví při hře s kostkami, kde lze spatřovat počátky konstruktivní hry. Kolem patnáctého měsíce staví dítě dvě kostky na sebe, v osmnácti měsících tři kostky, ve dvou letech šest kostek a kolem třetího roku staví věže a mosty (Lesný, I. 1972). Postupně se zdokonaluje i jemná motorika prstů. V patnácti měsících dává dítě korálky do hrnku a také je vyndává, ve třech letech dovede navlékat korálky na návlek s pevným hrotem. Hra přispívá k rozvoji motoriky a poznávacích procesů. V tomto období má výrazně socializační charakter, dítě se snaží při hře stále více komunikovat. Manipulační hry jsou postupně nahrazovány hrami konstrukčními, kdy dítě staví podle své představy a fantazie nebo napodobuje činnost, kterou vidělo u dospělých. Pokroky v jemné motorice zaznamenáváme i v sebeobsluze. Začátkem druhého roku se dítě učí zacházet se lžící, pít z hrnečku a osvojuje si postup oblékání. Ve třech letech stoluje dítě samo. Mezi druhým a třetím rokem se zdokonalují sebeobslužné činnosti, jako je oblékání, svlékání, obouvání, zapínání a rozepínání knoflíků, dítě si umyje a utře ruce. V tomto věku je důležité soustavně pozorovat dítě a poprvé posoudit, zda dává přednost některé ruce, a pokud ano, která to je (Monatová, L. 2000). Mezi prvním a druhým rokem se dítě pokouší o první čárání. Tužku drží celou dlaní, čmárání je nahodilé a nepřesné. Pohyb vychází z celého těla. Koordinace se postupně zkvalitňuje, ve dvou letech se dítě pokouší napodobovat svislé čáry a kroužení. Dva a půl až tříleté dítě se již zajímá i o kvalitu kresby. Často kresbu po jejím dokončení pojmenovává, a to na základě podobnosti se skutečností.

  • Předškolní věk

    V období mezi třetím a šestým rokem zaznamenáváme znatelné zpomalení vývoje. Vývoj je plynulejší, vyhraňují se první rozdíly mezi dětmi. Pohyby dítěte jsou hbitější, plynulejší a výrazně koordinovanější. Dítě začíná projevovat zájem o různé nástroje, učí se s nimi manipulovat. Pro další vývoj má velký význam rozvoj manuální zručnosti a senzomotorické koordinace. Kolem čtvrtého roku se výrazně vyhraňuje lateralita (souhra párového orgánu oko-ruka). Dominantní ruka se uplatňuje především ve složitějších úkonech, které jsou náročné na koordinaci a přesnost. Problémy nastávají zejména u dětí, které mají dominantní horní končetinu postiženou. Záleží na rozsahu a stupni postižení, ale není nic neobvyklého cvičit končetinu opačnou. Postupně dochází k přesné senzomotorické koordinaci a zlepšování pohybového vývoje, což se projeví v sebeobsluze. Neustálou činností a pohybem je motorika budována a zdokonalována. V tomto období dítě zvládá práci s nůžkami, hází a chytá míč, kreslí a maluje. V konstruktivních hrách je stále přesnější, pracuje podle předlohy. Ve čtyřech letech staví bránu z pěti kostek a v pěti letech schody.

    Pro toto období je důležitá správná volba hraček a stavebnic. Vhodné jsou různé mozaiky, provlékadla, kostky, lega, hříbečkové stavebnice a další. Velký význam zde sehrávají i činnosti zaměřené na manuální zručnost dítěte, což je modelování, hnětení, šroubování, sestavování z dílů apod. Tyto činnosti rozvíjí vytrvalost, systematičnost, smysl pro proporcionalitu a barevnost. Další činností, která je závislá na manuální zručnosti, je kresba. Ta se rozvíjí velmi rychle po stránce obsahové i formální. Vzhledem k její důležitosti bude kresbě a grafomotorice věnována pozornost v následující samostatné kapitole (srov. Monatová, L. 2000; Langmeier, J., Krejčířová, D. 2006; Vágnerová, M. 2008; ad.)

Od počátku života dítěte musíme klást zvláštní důraz na rozvoj pohybu ruky, protože jedině tak se správně formuje funkce opěrná, odtahovací, uchopovací a ukazovací, které tvoří pohybový základ manipulační činnosti. Zvýšenou pozornost pak věnujeme dětem, u nichž je zřejmá patologie.

3.3.2. Klasifikace úchopů

V současné době není v odborné literatuře terminologická jednotnost v klasifikaci úchopů. Například J. Pfeiffer (1993) rozděluje úchopy na statické a dynamické a dále je pak člení na:

Primární dítě svede úchop bez pomoci
Sekundární náhradní, tj. ústy, ramenem a bradou, prsty dolní končetiny
Terciární při používání technických pomůcek, tj. dlahy, fixační pomůcky, protézy aj.
Tabulka 3-3-1: Klasifikace úchopů

J. Langmeier (1983) uvádí úchopy aktivní, pasivní, nůžkové a klešťové aj. Svobodová (1997) je rozděluje na dlaňové a prstové. V následující tabulce uvádíme srovnání klasifikací tří vybraných autorů.

Úchopy podle Pfeiffera
(1993)
Úchopy podle Langmeiera
(1983)
Úchopy podle Svobodové
(1997)
  • pinzetový
  • nehtový
  • klíčový
  • tužkový
  • klešťový
  • cigaretový
  • válcový
  • dlaňový
  • pasivní dlaňový (ulnární)
  • aktivní dlaňový
  • nůžkový
  • klešťový: spodní a svrchní

Dlaňové:

  • ulnární
  • radiální
  • válcový – rukojeťový

Prstové:

  • prstový
  • špetka
  • štipka
  • klíčový
  • nehtový
  • cigaretový
  • tužkový
Tabulka 3-3-2: Srovnání klasifikace úchopů

Pro potřeby speciálního pedagoga se nám jeví nejvhodnější škála Svobodové, která vychází diferencovaně jak z J. Langmeiera, tak i z J. Pfeiffera (podrobněji Svodová, J. 1997).

Fyziologické úchopy

  • Úchop dlaňový s palcem nahoře

    je charakteristický v batolecím věku. Malé děti teprve s uchopováním psacího náčiní experimentují. Sevřená ruka je většinou kolmo k podložce a pohyb vychází z lokte a ramena. Je to úchop pro děti fyziologický, dítě zatím neovládá jemnou motoriku prstů. S přibývajícími zkušenostmi se tento úchop mění a přechází na úchop prstový.

    Úchop dlaňový s palcem nahoře
    Obr. 3-3-1: Úchop dlaňový s palcem nahoře
  • Úchop dlaňový s palcem dolů

    je další variantou dlaňového úchopu mladších dětí. Využívají ho většinou při kreslení na svislé plochy papíru, zdí.

    Úchop dlaňový s palcem dolů
    Obr. 3-3-2: Úchop dlaňový s palcem dolů
  • Úchop špetkový

    Špetkového úchopu se účastní tři prsty. Palec a ukazováček jsou bříšky prstů proti sobě a prostředníček hranou bříška podpírá psací náčiní zespodu. Prsteníček a malíček jsou přitisknuté k prostředníčku, dlaň musí zůstat volná. Tento úchop je pro ruku nejpřirozenější a nejefektivnější z hlediska pohybu. Všechny ostatní úchopy znesnadňují grafický projev. Před vyvozením správného špetkového úchopu některé děti z počátku používají bříška prostředníku. Toto držení velmi omezuje pohyblivost ruky při psaní.

    Úchop špetkový
    Obr. 3-3-3: Úchop špetkový

Správná výška držení psacího náčiní

Mezi hrotem tužky a prsty by měla být mezera asi 3 cm. Pokud dítě drží tužku níže, tak je omezen pohyb prstů. Prsty se nemůžou pohybovat a vzniká v nich napětí. Při vysokém úchopu je tužka špatně ovladatelná. Problém s výškou úchopu může vyřešit jednoduchá pomůcka – navléknout slabou gumičku do správné výšky na tužku.

Správná výška držení psacího náčiní
Obr. 3-3-4: Správná výška držení psacího náčiní

Správné držení psací potřeby – špetkový úchop

Palec drží, prostředníček podpírá a ukazováček je položen lehce shora (lehké položení můžeme motivovat zobáním kuřátek a ukazováčkem na pero lehce poklepeme). K nácviku je třeba dítě vědomě vést již v mateřské škole a doma (již od chvíle, kdy dítě poprvé bere psací a kreslicí potřeby do ruky a začíná tak s prvním kreslením – obvykle mezi 2. a 4. rokem).

Špetkový úchop
Obr. 3-3-5: Špetkový úchop

Nesprávné úchopy

  • Hrstičkový úchop

    Na tomto úchopu se podílejí čtyři prsty – palec, ukazováček, prostředníček a prsteníček, který tužku podpírá. U dětí s tímto úchopem je potřeba včas nastavit a fixovat správný špetkový úchop. Někteří rodiče tento úchop považují za správný a to je také jeden z důvodů, proč ho používá při psaní mnoho školáků i dospělých.

    Hrstičkový úchop
    Obr. 3-3-6: Hrstičkový úchop
  • Špetkový úchop se silným přítlakem

    Pokud je ruka spastická, nejsou uvolněné prsty a dlaň ruky, vzniká i při správně vyvozeném špetkovém úchopu silný tlak na psací náčiní. Prsty jsou sevřené, jsou v napětí a omezeny v pohybu.

    Špetkový úchop se silným přítlakem
    Obr. 3-3-7: Špetkový úchop se silným přítlakem
  • Úchop s vyšším položením ukazováčku

    Prsty vytvářejí přílišný tlak na psací náčiní, ukazováček se prohýbá a je ve špatném položení. Prsty jsou omezené v pohybu a při potřebě delšího a rychlejšího psaní se snižuje rychlost a kvalita písma. Ruka bolí a je v napětí.

  • Úchop s palcem přes psací náčiní

    Ukazováček a prostředníček jsou na správném místě, ale palec není naproti ukazováčku, ale je vysunutý přes psací náčiní. Při tomto úchopu se tužka posunuje z místa kožní řasy mezi palcem a ukazováčkem na třetí článek ukazováčku a směřuje místo za rameno od těla. Při fixování tohoto nesprávného úchopu se může vyklenout i zápěstí a vzniká drápovitý úchop, který znemožňuje při psaní pohybovat zápěstím.

    Úchop s palcem přes psací náčiní
    Obr. 3-3-9: Úchop s palcem přes psací náčiní
  • Klarinetový úchop

    Bříška čtyř prstů se opírají o tužku, palec je v opozici. Prsty nemají potřebu vytvářet pohyb, ten vychází ze zápěstí a lokte. Ruka většinou není položená na podložce a tužka stojí na špičce, někdy směřuje od těla.

    Klartinetový úchop
    Obr. 3-3-10: Klartinetový úchop
  • Cigaretový úchop

    Tužka leží mezi ukazováčkem a prostředníčkem, palec může být položen na tužce, nebo je přes tužku. Někdy se může také palec a ukazováček spojit bříšky nad tužkou. Úchop nedovoluje pohyb prstů a tužka klouže mezi prsty.

    Cigaretový úchop
    Obr. 3-3-11: Cigaretový úchop
  • Špatné držení – nízké křečovité držení

    Palec i ukazováček drží příliš křečovitě – velký tlak na pero, z toho důvodu se také ukazováček prohýbá, pero je drženo příliš nízko – blízko hrotu.

    Špatné držení – nízké křečovité držení
    Obr. 3-3-12: Špatné držení – nízké křečovité držení

Zvýšený přítlak na psací náčiní

Nemá-li dítě horní končetinu uvolněnou, zvyšuje se přítlak na psací potřeby.

Zvýšený přítlak na psací náčiní
Obr. 3-3-13: Zvýšený přítlak na psací náčiní

Přiměřený přítlak na psací náčiní

Správný přítlak poznáme na malbě štětcem, stopa je plynulá, štětiny se neohýbají.

Přiměřený přítlak na psací náčiní
Obr. 3-3-14: Přiměřený přítlak na psací náčiní
doc. PhDr. Mgr. Dagmar Opatřilová, Ph.D. |
Katedra speciální pedagogiky, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita |
Návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Pedagogické fakulty MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2014

Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041