3.4. Shrnutí kapitoly Jak začít

Zvláště u jedinců s hybným postižením dbáme na správnou polohu těla při sezení. Volbu adekvátního nábytku (stolek, židle nebo vozík s přídavným příslušenstvím) lze konzultovat rehabilitačním pracovníkem. Při sezení zvláště dbáme na to, aby byla chodidla opřená celou plochou o zem (o podložku nebo stupačku vozíku), protože jen tak zajistíme stabilitu těla. Často při polohování těla využíváme další přídavná zařízení (zvláště u těžkých forem MO), jako je trn proti sesouvání, fixační popruhy, opěrky hlavy ad.

Pro zdárný postup nácviku grafomotorických činností je vhodné dodržovat doporučené zásady, které usnadní celkový nácvik, předcházíme tím vytváření a fixování nevhodných návyků a postupně tak připravujeme dítě na nácvik psaní.

Významnou roli v procesu nácviku grafomotoriky a psaní hraje volba vhodného psacího náčiní. Zpočátku pracujeme s měkkými materiály, které vytváří širokou stopu, pracujeme na větších plochách formátu A3, zařazujeme i různé výtvarné techniky. Při volbě činností a vhodného náčiní vycházíme z důsledků motorického postižení, naší snahou musí být probudit u dětí zájem a vytvářet takové opory, které pomohou dětem s postižením rozvíjet jejich kompetence a zažít pocit úspěchu.

Vývoj dětské kresby prochází několika etapami, je vázán na duševní vývoj a u dětí s mozkovou obrnou na případná omezení v jemné motorice. Kresba lidské postavy má také typický průběh a odráží celkový psychický rozvoj dítěte. V kresbách se projevuje podíl psychický typ dítěte, individuální vlastnosti a záliby. Kresba ukáže mentální úroveň dítěte, schopnost reprodukce členěných celků, stupeň rozvoje jemné motoriky, souhru oka a ruky, soustředěnost, schopnost úkol dokončit, představivost, fantazii, paměť, abstrakci, lateralitu a analyticko-syntetickou činnost.

K ovládání pohybu rukou je nejdůležitější rozvoj cíleného pohybu a úchopu. Reflexní úchop mizí okolo 3. měsíce, dítě uchopuje celou dlaní, v poloze na břiše manipuluje omezeně. Přibližně kolem 5. měsíce se stává jedna ruka opěrná a druhá manipulační, tělo se mírně vychyluje. Mechanická manipulace s předměty se stává postupně smysluplnou, dítě napodobuje a později konstruuje. Pro další rozvoj jemné motoriky mají význam veškeré manipulační činnosti.

V oblasti terminologie a klasifikace úchopů je v současné odborné literatuře patrná nejednotnost. Při podpoře nácviku úchopu vždy zachováváme individuální přístup, respektujeme věk, vyspělost, druh a stupeň postižení dítěte. Základním přístupem je snaha o příznivé naladění dítěte a zjišťování, jakým způsobem je možno uspokojit nebo probudit edukační potřeby dítěte. V tomto smyslu pak hovoříme o činnostech podpůrných, ale i nápravných.