IX. třída: Organické substance

Organické látky přistupují k minerálním paragenezím svrchních částí zemské kůry rozmanitým způsobem. Někdy podmiňují vznik týchž minerálů, které se v jiných případech tvoří čistě anorganicky (síra, grafit, pyrit, kalcit, aragonit, apatit, vivianit aj.), jindy však vznikají látky svou povahou organické. Vžil se pro ně název "organolity" a bývaly ve starších mineralogických systémech (např. podle F. Slavíka, 1948) členěny na:

• 1. soli organických sloučenin
• 2. uhlovodíky
• 3. bitumeny
• 4. pryskyřice
• 5. uhlí

Hranice mezi tím, co ještě bylo pokládáno za minerál a co již ne, bylo již dříve v této třídě minerálů neurčité a subjektivní. Přitom však byly vědomě některé nestejnorodé směsi organických sloučenin z mineralogického systému vyčleňovány. Byly to např. z uhlovodíků ozokerit, ropa a utuhlé uhlovodíkové deriváty (tzv. bitumeny) asfalt a uhlí - ty byly a rovněž i dnes jsou považovány za horniny a zařazovány do petrografického systému.

Současná Strunzova mineralogická klasifikace označuje tuto početně nejméně zastoupenou třídu jako organické substance, jejichž základem jsou definované minerály tří oddělení:

• soli organických kyselin, tzv. oxaláty (např. Ca-oxalát a Fe²⁺-oxalát)
• uhlovodíky (např. řada parafinová a řada uhlíkatých sloučenin)
• pryskyřice

Rozšíření organických substancí v přírodě je malé a většinou (vyjma jantaru) nemají ekonomický význam.