Praktické poznatky z hodin

V hodinách taneční výchovy zrakově postižených jsme shromáždili velké množství praktických poznatků a myslíme si, že je vhodné je v naší práci zmínit, neboť budou cenným přínosem pro budoucí lektory tohoto předmětu.

Mnohé z našich poznatků uvádíme v následujících kapitolách. Na tomto místě bychom některé chtěli rozšířit a doplnit o další.

• Výběr a hlasitost hudby

  Při výběru hudby musíme myslet na přiměřené tempo, dobře rozpoznatelný rytmus a celkové aranžmá skladeb. Čím více se skladba blíží charakteru tance, tím lépe objasníme studentům podstatu daného tanečního stylu. Skladby nepouštíme příliš nahlas. Studenti by měli dobře slyšet a rozumět pokynům, které jim v hudbě udělujeme (odpočítávání dob, názvy kroků, korekce chyb, směr tance, překážky na tanečním parketu). Pozornost věnujeme především studentům, kteří mají zrakovou vadu kombinovanou se sluchovou. Mnohá naslouchátka mohou činit problém. V tomto případě doporučujeme naslouchátko buď vyjmout nebo přenastavit jeho citlivost. Mnohdy pomohlo studenty pouze přesunout do jiné části parketu nebo přizpůsobit hlasitost a vyváženost hudby.

• Přenesení těžiště a nácvik správné chůze

  Vlivem nemožnosti opticko motorické koordinace a následné optické korekce pohybu u osob se zrakovým postižením dochází často k nevhodnému stereotypu chůze a pohybu vůbec. Špatný stereotyp se většinou projevuje nevhodným přesouváním těžiště těla. Zdá se, že osoby se zrakovým postižením mají tendenci pohybovat se spíše s přenesenou vahou na zadní části chodidel. Nášlapy jsou pak vedeny přes plné chodidlo. Tato chůze připomíná „opatrný pohyb ve tmě“. Studenty je nutné vést ke správnému stereotypu chůze (nášlapy přes patu, odvíjení chodila od podložky), neboť špatný stereotyp má za následek vadné držení těla a z toho vyplývající přetěžování nesprávných svalových skupin, bolesti páteře, hlavy, ztráty rovnováhy apod.

• Názvosloví a korekce

  Chtěli bychom výrazně doporučit věnovat se v prvních hodinách důkladně tělocvičnému a tanečnímu názvosloví. Až poté, co se studenti naučí provádět správné pohyby na dané pokyny, můžeme přistoupit k další výuce tanečních prvků. Všechny lekce prokládáme postupnou korekcí držení těla a stereotypu chůze. Učíme tanečníky vnímat prostor a ostatní tanečníky kolem sebe.

• Osobní prostor

  Některým studentům se zrakovým postižením je fyzický kontakt velmi nepříjemný. Proto do jejich „osobního prostoru“ nezasahujeme dříve, než s tím budou souhlasit, tzn. nejprve studenta oslovíme, požádáme o svolení a teprve potom můžeme studenta fyzicky poopravit nebo navést do daného prvku.

• Zrcadla

  Přestože se to může zdát absurdní, zrcadla v tanečním sále mohou být prospěšná i ve výuce osob se zrakovým postižením. Díky zrcadlům může lektor stát zády ke studentům a jejich asistentům, provádět prvek stejným způsobem jako oni a mít i stálou kontrolu nad celou skupinou. Navíc asistenti se díky reflexi prvek naučí dříve a mohou tedy i dříve pomoci svým klientům.

• Dechová cvičení

  Budeme-li se řídit teorií, že dech řídí veškerý náš pohyb, pak bychom měli v hodinách procvičovat i správnou práci s dechem a ovládání dechu vůbec. Nejčastěji jsme používali dechových cvičení při strečinku a v kompenzačních cvičeních. Práci s dechem jsme využívali však i v průpravné a technické části hodiny. Několikrát jsme zařadili dechová cvičení na konci warming upu, aby se studenti uvolnili a řádně rozdýchali. Dechová cvičení jsme částečně čerpali z hodin zdravotního tělocviku a psychomotoriky.