Základní podmínkou smysluplného fungování etických komisí posuzujících výzkumné projekty za účasti lidského subjektu je jejich nezávislost. Touto nezávislostí se myslí nezávislost na zájmu badatelů i instituce jako takové – ať už jde o výzkumný ústav, univerzitu, zdravotnické zařízení nebo soukromou firmu – výzkumný projekt uskutečnit a získat výsledky, které lze publikovat v odborné literatuře nebo přímo uplatnit v praxi.

Etické komise mají za svůj prvořadý úkol chránit zájmy a práva účastníků výzkumu – to je jejich hlavní poslání a kvůli tomu historicky začaly vznikat poté, co ve druhé polovině 20. století zejména v USA vešly ve známost skandály ohledně využívání či přímo zneužívání lidí v různých, z dnešního pohledu převážně pochybných výzkumných studiích.

Etické komise tedy mají především garantovat, že se s účastníky výzkumu bude zacházet korektně, v souladu s hlavními etickými principy pro výzkum a dle platných mezinárodních etických standardů pro danou vědní oblast.

Nicméně i při respektování a dodržování výše uvedeného musí být rozhodování etických komisí o jednotlivých výzkumných projektech nezávislé a u každého jednotlivého projektu musí být zvažována jeho specifika, jeho konkrétní rizika i konkrétní přínosy. Proto nelze vytvořit a předložit etickým komisím něco jako „univerzální posuzovací návod“ nebo sekvenci otázek, které by komisi spolehlivě a bez většího úsilí dovedly ke správnému závěru, zda konkrétní projekt schválit či neschválit.

Etická komise by však jako celek měla být zárukou, že její členové hlavní etické principy pro výzkum i platné mezinárodní etické standardy pro danou vědní oblast znají a při svém rozhodování respektují.

Stejně tak etická komise musí garantovat, že v rámci jejího posuzování budou tyto standardy platit pro všechny výzkumníky stejně. Na jednu stranu nelze udělovat výjimky z jejich dodržování „zasloužilým“ či „nadějným“ výzkumníkům. Na druhou stranu výzkumníci mají právo očekávat, že při posuzování jejich projektů bude všem měřeno stejným metrem a komise bude ve své práci dodržovat určitou posuzovací kontinuitu.

Tyto guidelines si kladou za cíl formou otázek sumarizovat etické aspekty, které hrají při hodnocení přijatelnosti výzkumných projektů důležitou roli a které proto nesmí být v posuzovacím procesu opomíjeny. Mohou sloužit jako checklist, zda se na něco důležitého při posuzování nezapomnělo, případně jako určitá pomůcka pro nově jmenované členy komisí, kteří své expertní zkušenosti v oblasti etiky výzkumu teprve sbírají a budují.

Text však není návodem, jak v konkrétních případech rozhodovat. Samotný posuzovací moment vždy náleží členům etické komise a je výrazem jejich osobní mravní integrity i zodpovědnosti.