Poruchy hlasu z postižení sliznice a podslizniční hlasivky

Záněty

Akutní laryngitida

Viz akutní záněty hrtanu.

Chronická laryngitida

Viz chronické záněty hrtanu.

Organické abnormity způsobené nadužíváním, nebo špatným užívání hlasu

Z chirurgického hlediska patří tyto diagnózy do kapitoly organických lezí pro svůj organický nález. Z foniatrického hlediska do kapitoly funkčních poruch pro jejich etiologii.

Noduli plicae vocalis

Etiologie: hyperkinetická dysfonie. Není jasné proč u někoho dochází i po krátké době k rozvoji uzlíků a u někoho vůbec, nebo až po velmi dlouhé době. Pravděpodobnou příčinnou jsou individuální vrozené rozdíly v histologické stavbě hlasivek.

Příznaky: stejné jako hyperkinetické dysfonie.

Diagnostika: podobné jako u hyperkinetické dysfonie (podle hlasu nepoznáme, zda pacienty má uzlíky hlasivek). V laryngoskopickém obraze vidíme ohraničené ztluštění hlasivky, barevně se od ní neodlišující. Nejčastější místo výskytu je polovina až rozhraní přední a střední třetiny, jinak změny jako u hyperkinetické dysfonie. Ve stroboskopickém světle vidíme vymizení kmitání mediálního okraje v místě uzlíku (následkem jizevnatého spojení sliznice a lamina propria).

Terapie:

• konzervativní – vysvětlení hygieny hlasu, reedukace a medikamentosní terapie (adstringencia, léky na odstranění otoku – escin, mukolytika
• chirurgická – zejména u větších uzlíků (po odstranění je nutný týden absolutního hlasového klidu a následně reedukace hlasu – pokud nebyla před tím)
• terapie u dětí. Až ¾ dětí je schopno se uzdravit (a to včetně normalizace laryngoskopického obrazu hlasivek) pouze pomocí konzervativní terapie a u dalších 10–15 % dojde pomocí konzervativní terapie k takovému zlepšení hlasu, že nevyžaduje další léčení. Na základě těchto faktů je chirurgická léčba prvním krokem jen v přísně indikovaných případech u pacientů s vysokou motivací, compliancí (ne rodičů, ale dětí) a potřebou rychlé terapie (pěvecké, herecké, nebo jiné představení). Vždy musí následovat reedukace. V případě špatného rozhodnutí hrozí, i přes obecně dobré hojení dětí, výskyt pooperačních komplikací.

Komplikace: Bez reedukace hlasu (odstranění hyperkinetické dysfonie) je vysoká pravděpodobnost recidivy, nebo progrese do polypu. Komplikací jakéhokoliv chirurgického zákroku na hlasivkách je zánět a následné jizvení s následnými katastrofálními důsledky na hlas.

Diferenciální diagnóza: vyloučení nádorových změn.

Polypus vocalis

Etiologie: krvácení do hlasivkového uzlíku po hlasové námaze. Podkladem je výskyt dilatovaných cévek zejména v blízkosti uzlíku.

Příznaky: změny hlasu záleží na umístění polypu. Pokud se ukládá na horní plochu – diplofonie (v hlase slyšíme dvě frekvence), pokud do glotis – výrazná dyšná příměs. Jinak podobné příznaky jako u hyperkinetické dysfonie.

Diagnostika: v laryngoskopickém obraze vidíme polyp na hlasivce, nebo v glotis. Před i za polypem bývá velká insuficience způsobující dušnost hlasu. Ve stroboskopickém světle vidíme jinou amplitudu kmitů hlasivek, na straně polypu nevidíme pohyb mediálního okraje. Definitivní diagnóza až po histologickém vyšetření.

Terapie: chirurgická + následná reedukace hlasu.

Komplikace: Bez reedukace hlasu (odstranění hyperkinetické dysfonie) je vysoká pravděpodobnost recidivy. Komplikací jakéhokoliv chirurgického zákroku na hlasivkách je zánět a následné jizvení.

Diferenciální diagnóza: vyloučení nádorových změn.

Cystis vocalis

Etiologie: hyperkinetická dysfonie, hematom hlasivky.

Příznaky: hyperkinetická dysfonie.

Diagnostika: v laryngoskopickém obraze je vidět lokalizované rozšíření, které na rozdíl od uzlíku je jiné barvy než sliznice (bílé nebo žluté místo v překrvené hlasivce). Může být jednostranně, nebo oboustranně. Definitivní diagnóza až po histologickém vyšetření.

Terapie: chirurgická + následná reedukace hlasu.

Komplikace: Bez reedukace hlasu (odstranění hyperkinetické dysfonie) je vysoká pravděpodobnost recidivy. Komplikací jakéhokoliv chirurgického zákroku na hlasivkách je zánět a následné jizvení.

Diferenciální diagnóza: vyloučení nádorových změn.

Ulcera contagioza plicae vocalis (kontaktní vředy hlasivek)

Etiologie: jednorázový úraz hrtanu nadměrným křikem – nejčastěji v afektu.

Příznaky: zvýšená hlasová námaha, zastřený hlas, dráždění ke kašli.

Diagnostika: v laryngoskopickém obraze vidíme bělavý povlak na medilní straně arytenoidních chrupavek lemovaný překrvením.

Terapie: hlasový klid, lokální aplikace kortikosteroidů, event. lokální aplikace antibiotik (po kultivaci).

Diferenciální diagnóza: nádor, specifický zánět.

Haematoma plicae vocalis (hematom hlasivky)

Etiologie: hematom izolovaný pouze na hlasivkou je způsoben většinou hlasovou námahou, přemáháním hlasu v zánětlivém terénu (akutní či chronická laryngitida).

Příznaky: hlas změněn jen lehce – zastřený, hlasová únava, omezení hlasového rozsahu.

Diagnostika: Při laryngoskopickém vyšetření vidíme hlasivky s ektatickými cévkami a hematom různé lokality a velikosti. Ve stroboskopickém světle postižená hlasivka kmitá méně, nebo vůbec, není patrný posun mediálního okraje. V případě recidiv vhodné vyšetřit srážlivost a fragilitu kapilár.

Terapie: hlasový klid, léky podporující srážlivost (etamsylatum). Vitamin K).

Komplikace: opakovanými atakami může vznikat polyp, nebo cysta hlasivek.

Diferenciální diagnóza: hematom hrtanu způsobený úrazem, prokrvácený tumor, cévní malformace, hemangiom.

Sulcus vocalis

Počáteční fáze atrofie hlasivek viz hypokinetická dysfonie.

Fibróza (jizvení)

Etiologie: reaktivní jizvení po úrazu, operaci, či radioterapii. Specifický zánět – Crohnova choroba, sarkoidoza, Wegenerova granulomatosa, amyloidosa, nebo hormonální příčiny(hypotyreóza, hirzutismus a jiné poruchy pohlavních hormonů).

Diagnostika: v laryngoskopickém obraze rozšíření hlasivky, ve stroboskopii redukce kmitání hlasivky na podkladu snížení poddajnosti.

Terapie: prakticky pouze hlasová rehabilitace.

Diferenciální diagnostika: nádorové změny.