Poruchy plynulosti řeči

Do okruhu narušení fluence řeči řadíme tumultus sermonis, nebo-li breptavost a balbuties – koktavost. Obě tato narušení se ještě donedávna považovala za neurózu řeči. Dnes již převládá názor, že vznikají na organickém podkladě. Výrazným problémem je poměrně hojně se vyskytující kombinace breptavosti a koktavosti. V tomto případě klademe velký důraz na diferenciální diagnostiku.

Breptavost (Tumultus sermonis)

Definice: narušení komunikační schopnosti charakteristické tím, že si ho daná osoba neuvědomuje, má malý rozsah pozornosti, narušena je percepce, artikulace a formování výpovědi. Také se jedná o narušení myšlenkových procesů na bázi dědičných predispozic. Breptavost je projevem centrálních poruch řeči a působí na všechny komunikační cesty, tj. na čtení, psaní, rytmus, hudebnost, chování. Jedná se o narušení plynulosti řeči, pro něž je charakteristické extrémně zrychlené tempo verbální produkce.

Jak je patrno, breptavost není izolovanou nozologickou jednotkou, příznakem narušení řeči, naopak připomíná spíše syndrom. Jde o nespecifickou různorodou poruchu. Lidé s tímto narušením mají zrychlenou nejen řeč, ale akcelerované jsou všechny jejich projevy, dalo by se říci, že celá osobnost.

Symptomy: překotné tempo řeči a z toho vyplývající narušená artikulace (člověk nestíhá správně vyslovovat), opakování a redukce slabik, dýchací dysrytmie, hlasové poruchy (vznikají díky nekoordinované respiraci a fonaci), dysprozodie (narušena melodie – často monotónní, rytmus, dynamický přízvuk).

Z lingvistického pohledu je řeč také narušena, neboť díky dezorganizaci myšlení (myšlení předbíhá řeč nebo řeč předbíhá myšlení) člověk s breptavostí formuluje jazykově chybné věty, jeho řeč je někdy bezobsažná, objevuje se chudá syntax. Sémantická neplynulost přechází do gramatické a ta do fonetické neplynulosti, ale jedinec si toho není vědom, neboť nedostatečně kontroluje své výpovědi. V neverbální oblasti lze vypozorovat projevy například i v pohybech, chůzi, celkové motorice, jež je stejně jako řeč zrychlená, zbrklá. Dochází i k poruchám spánku. Breptavost bývá také patrná z písma, které může být dezintegrované, dysgrafické.

Etiologie: není zcela jasná. Důležitou roli hraje jistě dědičnost. Dále je to již zmiňovaný organický podklad – nedostatečná zralost centrální nervové soustavy, minimální poškození v podkorové oblasti, drobné patologické změny na EEG. Odborná veřejnost uvažuje i o tzv. vrozeném narušení komunikačních schopností.

Terapie: Logopedická intervence. Logopedickou terapii komplikuje fakt, že osoby si své narušení často neuvědomují, jelikož jsou v případě potřeby schopni (ovšem jen krátkodobě) své projevy kontrolovat. Proto ani pomoc nevyhledávají.

Koktavost (Balbuties)

Je považována za jedno z nejtěžších a nejnápadnějších narušení komunikační schopnosti. Věnuje se jí samostatný subobor logopedie – balbutologie. Narozdíl od breptavosti, kde je narušeno tempo řeči, je u koktavosti narušena její dynamika. Primárně jde o narušení nesymbolických procesů (narušení plynulosti), což se ale promítá i do procesů symbolických (rušivý vliv projevů koktavosti na formulování výpovědi, vyhýbání se kritickým slovům jejich opisem, při těžkých formách je až nemožné porozumění). Většinou velmi negativně ovlivňuje celou osobnost jedince, jeho životní styl. Koktavost pokládáme za syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, který se nejnápadněji projevuje charakteristickým nedobrovolným přerušováním plynulosti verbálního projevu. Symptomy lze pozorovat ve všech jazykových rovinách.

Etiologie: Předpokládají se 3 etiologické skupiny:

• orgánově podmíněné – dynamické poruše řízení zpětnovazebních motorických mechanismů při realizaci řeči v oblasti subkorových bazálních ganglií (genetický podklad, poruchy metabolismu, vegetativní labilita, vrozená řečová slabost, narušená zpětná sluchová vazba, koktavost jako důsledek diskoordinace mozkových hemisfér)
• vznikající primárně jako neuróza – negativní působení sociálního prostředí (zejm. dlouhodobá neurotizace), psychotraumata, napodobování, vyhýbavé chování, narušení interakce matka
• sekundární neurotické nadstavby na podkladu organické predispozice – kombinace obou předchozích

Pravděpodobné je vzájemné prolínání jednotlivých příčin. Což však možná ještě více komplikuje situaci, neboť pokud neznáme přesnou příčinu poruchy, nemůžeme terapii zacílit kauzálně, ale pouze symptomaticky.

Symptomy: dělíme na vnitřní a vnější. Vnitřní příznaky – v nejtěžším případě strach z mluvního projevu a vyhýbaní se přímému řečovému kontaktu až odmítání společenského života (logofobie).

Vnější příznaky:

• narušená respirací (přerývané, nepravidelné dýchání, poruchy *dýchacích pohybů až inspirační tvoření hlasu)
• narušenou fonací (tvrdé hlasové začátky až dysfonie)
• narušenou artikulací (opakování hlásek a slabik)
• zvýšený fonační tlak a v důsledku déletrvající řečový spazmus –
• narušení prozodických faktorů (monotónní řeč, kolísavé tempo)
• embolofrázie (tzv. slovní vmetky, slova či hlásky – např. hm, že, ano – kterými si balbutik pomáhá překonat křeč mluvidel)
• parafrázie (synonymum nebo opis slova)
• narušené koverbální chování (grimasy, pohupování, přešlapování, mrkání, celkový motorický neklid, také mlaskání, polykání, souhyby některých svalů a svalových skupin, součiny – pohyby horních a dolních končetin, někdy i celého trupu, Fröschelsův symptom a další)
• somatické projevy (zvýšený krevní tlak a svalový tonus, poruchy metabolismu, nespavost)
• dalšími příznaky – těžkosti v psaní, čtení, poruchy jemné motoriky, osobitá kresba

Všechny příznaky do velké míry ovlivňuje konkrétní situace, ve které se člověk s koktavostí nachází a jeho aktuální psychický i fyzický stav.

Formy koktavosti:

• klonická
• tonická
• smíšená tonoklonická či klonotonická

Jak vyplývá z naznačené problematiky koktavosti, lidé s tímto narušením se nachází ve skutečně nelehké situaci. V dospělosti se většinou jedná o koktavost chronickou, charakteristickou dysfluencemi, nadměrnou námahou při mluvě, psychickou tenzí a často i logofobií (Lechta, 2004).

Diagnostika: logopedické vyšetření, psychologické vyšetření, neurologické vyšetření (elektromyografie), ORL vyšetření (mluvidel, test akustické zpětné vazby – Lee efekt).

Terapie: Prolínání různých logopedických a psychologických terapeutických přístupů. Farmakologická léčba nemá dlouhodobý efekt.