Poruchy vývoje řeči

Vývoj řeči je složitým procesem, jehož průběh ovlivňuje řada faktorů vnitřních (vrozené dispozice, vývoj sluchu a zraku, vývoj motorický, intelektuální apod.) a vnějších (podnětné prostředí, výchova, řečový vzor atd.). Pokud některá z těchto složek není v pořádku, dochází k narušení vývoje řeči, což následně negativně ovlivňuje psychický vývoj dítěte, jeho školní výsledky, formování osobnosti, jeho zájmy a v důsledku i budoucí profesní zaměření (Mikulajová, Rafajdusová, 1993).

Narušený vývoj řeči je strukturním a systémovým narušením jedné, více anebo všech oblastí vývoje řeči (osvojování mateřského jazyka, rozvíjení jazykových schopností) vzhledem k chronologickému věku dítěte. Deficity se pak mohou projevovat ve všech jazykových rovinách. Termín vývojová nemluvnost v užším pojetí zahrnuje dvě diagnózy – opožděný vývoj řeči prostý a vývojovou dysfázii.

Opožděný vývoj řeči prostý

Jako hlavní příznak, tedy jako samotnou diagnostickou jednotku (opožděný vývoj řeči prostý) neřadíme k narušenému vývoji řeči, neboť zde není řeč strukturně narušena, jde pouze o opoždění vývoje v jedné či ve více jazykových rovinách. Je však důležité se na toto opoždění soustředit, jelikož jako přetrvávající symptom může být prvním varovným signálem při skutečném narušení vývoje řeči.

Vývojová dysfázie

Specificky narušený vývoj řeči projevující se ztíženou schopností nebo neschopností naučit se verbálně komunikovat, i když podmínky pro rozvoj řeči jsou přiměřené.

Etiologie: je multifaktoriální. Předpokládá se, že etiologickým podkladem vzniku dysfázie je bilaterální difúzní (rozptýlená) kortikální léze v místě tzv. řečových zón mozku v raném stadiu vývoje. Svou roli zde hraje i dědičnost, vliv pohlaví na vývoj lateralizace psychických funkcí v hemisférách, existuje také tzv. vrozená řečová slabost. Byla prokázána souvislost mezi specificky narušeným vývojem řeči a narušeným vyzráváním mozku (Kiese-Himmel, Schiebush-Reiter in Vitásková, 2005). V neposlední řadě jmenujme i vliv prostředí. Obecně by se příčiny daly rozdělit na genetické, vrozené a získané.

Symptomatologie: je taktéž velice obsáhlá. Nejmarkantnější narušení nacházíme v oblasti řeči a jazyka. Jedná se například o malou aktivní slovní zásobu, poruchu krátkodobé paměti, neschopnost udržet dějovou linii, poruchu časového zpracování zvukových signálů, fonologického vnímání distinktivních rysů hlásek, velmi časté dysgramatismy, chybné řazení slabik, ale také dysprozodii, dysrytmii, dysmuzii. Není neobvyklé, že specificky narušený vývoj řeči vyúsťuje ve školním věku do specifických vývojových poruch učení. Dále se projevují symptomy narušení na bázi neurologického, audiologického a foniatrického vyšetření, zvláštnosti v chování a prožívání (poruchy aktivity a pozornosti, unavitelnost, manýrismus, impulzivita, poruchy pravolevé orientace, nepoměr mezi verbální a neverbální složkou intelektu, porucha barvocitu, kresby apod.), motorické deficity (jemná i hrubá motorika a oromotorika), poruchy taktilního vnímání.

Diagnostika:

• neurologické vyšetření – základní neurologické vyšetření, EEG, kognitivní evokované potenciály
• logopedické vyšetření
• audiologické – vyšetření sluchu, vyšetření centrálních poruch sluchu, vyšetření mluvidel
• psychologické – vyšetření intelektu (verbální a názorové/výkonové složky), laterality, koncentrace, pozornosti,paměti, …

Specificky narušený vývoj řeči je problémem širokým a velmi závažným. Klademe důraz na komplexní přístup, diferenciální diagnostiku, spolupráci se školou a rodinou dítěte. V dospělosti se toto narušení manifestuje především výše zmíněnými specifickými poruchami učení, které spadají do okruhu narušení grafické stránky řeči (viz dále).