Než bude definován pojem rozvoj venkova, je třeba definovat pojmy růst a rozvoj. Za růst je považována kvantitativní změna (např. zvýšení počtu obyvatel), za rozvoj považujeme změnu kvalitativní (např. zvýšení počtu a kvality služeb ve venkovské obci).
Další závažnou otázkou je, zda je venkov potřeba rozvíjet? Častou odpovědí obyvatel venkova otázku, co by chtěli ve své obci rozvíjet/zlepšovat, je: „Nic, chceme jen klid.“ Každé území se musí rozhodnout, kterou strategii bude preferovat, co jsou skutečně rozvojové projekty vedoucí ke zlepšení stavu a co jsou projekty vedoucí ke stabilizaci, k vyrovnání standardu na přijatelnou úroveň.
Podobně jak rozmanití jsou aktéři rozvoje venkova, tak rozmanité jsou nástroje rozvoje venkova a jejich členění.
Základní, avšak negeografické, členění nástrojů rozvoje venkova je následující:
Binek a kol. (2009) rozděluje nástroje rozvoje venkova na:
Základní rámec pro fungování venkova a venkovských obcí lze ztotožnit, stejně jako u většiny rozvojových územních či věcných oblastí, s legislativou České republiky a zprostředkovaně i s legislativou Evropské unie, která je do české legislativy implementována. Z hlediska věcného je zásadní zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (ve znění zákona č. 110/2007 Sb.), tzv. kompetenční zákon, který stanoví kompetence jednotlivých orgánů státní správy, tj. lze z něj odvodit institucionální zázemí rozvoje venkova.
Z hlediska fungování venkovských obcí lze zdůraznit zákon č. 128/2000 Sb., o obcích.
Ve vztahu k rozvoji venkova je klíčový zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, který specifikuje oblasti podpory regionálního rozvoje, vybrané nástroje a působnosti hlavních subjektů.
Pro efektivní a úspěšné řízení rozvoje – celkového rozvoje území i rozvoje dílčích odvětví, tedy i venkovského prostoru – je nezbytné stanovit cíle, které mají být v určitém časovém horizontu dosaženy, a také formulovat jednotlivé kroky vedoucí k dosažení stanovených cílů. Tyto cíle i dílčí kroky jsou shrnuty v koncepčních dokumentech.
Z hlediska obecnosti a účelu je možno rozlišit následující typy strategických dokumentů s ohledem na jejich věcný a zejména časový aspekt (seřazeno od nejvíce obecného k nejvíce konkrétnímu):
Tyto dokumenty lze zpracovávat pro jednotlivé hierarchické úrovně – stát – kraj – mikroregion/MAS – obec.
Koncepční dokument se obvykle skládá z:
Pro období 2014–2020 jsou pro rozvoj venkova platné následující dokumenty:
Z hlediska prostoru je důležité územní plánování, jehož úkolem je zjišťovat a posuzovat stav území, stanovovat koncepci jeho rozvoje, prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, stanovit požadavky na využívání a prostorové uspořádání území, zejména na umístění, uspořádání a řešení staveb, stanovit podmínky pro obnovu a rozvoj sídelní struktury a pro kvalitní bydlení, usilovat o zmírnění nebezpečí ekologických a přírodních katastrof, prověřovat hospodárné vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů. S ohledem na ochranu krajiny dbá mimo jiné na hospodárné využívání zastavěného území. Územní plánování usiluje o dosažení souladu veřejných a soukromých zájmů. Pro celé území obce se zpracovává územní plán, který je závazný pro rozhodování v území.
Pokud se obci podaří sladit tvorbu územního plánu a strategického dokumentu, můžeme hovořit o prostorovém plánování. Tento přístup však v ČR stále není příliš obvyklá a oba procesy probíhají odděleně.
Mezi koncepční nástroje lze řadit i pozemkové úpravy, které se dále dělí na:
Vývoj pozemkových úprav je pro rozvoj venkova zatím nedoceněný (stojí hodně peněz, realizace trvá dlouho). Vzhledem k minulosti, kdy došlo k významnému narušení vlastnických vztahů a k problematickému využívání půdy, představují pozemkové úpravy nástroj pro vyřešení těchto problémů a mohou také přispět k podstatně efektivnějšímu využívání půdy i k dalším možnostem rozvoje konkrétní venkovské obce. Pozemkové úpravy také prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. Dále uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena, zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav poté slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování.
Pozemkové úpravy mají význam především pro:
Význam pozemkových úprav pro vlastníky spočívá především v:
Význam pozemkových úprav pro obce:
Pro katastr nemovitostí znamenají pozemkové úpravy:
S rozvojem venkova jsou v posledních letech neodmyslitelně spojeny finanční nástroje v podobě grantů a dotací. Dotace jsou chápány jako nenávratně poskytnuté prostředky z veřejného rozpočtu, za které neexistuje „protiplnění“. Venkov a zemědělství jsou podporovány řadou programů ze zdrojů ČR a EU, přičemž finanční podporu ze zdrojů EU mohly české subjekty využívat již před vstupem ČR do Evropské unie, a to z tzv. předvstupních programů.
Členění dotačních programů existuje několik – nejužívanější je:
Nástroje rozvoje prošly po roce 1989 výraznou obměnou, a to zejména v souvislosti s přípravou na vstup do EU. Regionální politika ČR vznikla v podstatě až v polovině 90. let (blíže viz Svobodová a kol. 2013), zájem o rozvoj venkova vypukl až v souvislosti s možností čerpat rozličné dotační tituly.
Oblast | Tradiční | Současný |
Rozvoj venkova | --- | Evropské dotace |
Centrální řízení | Obecní samospráva, samosprávné kompetence obcí | |
Snaha o rozvoj (v kvantitativním smyslu) | Snaha o udržitelný rozvoj | |
Slučování obcí, podniků | Desintegrace obcí, optimalizace podniků | |
Utlumování rozdílů | Nárůst rozdílů mezi chudými a bohatými oblastmi – vznik disparit (ale snaha potlačit rozdíly prostřednictvím dotací) |
Tab. 6.1 Proměny nástrojů rozvoje venkova
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041